Svatojánská noc, slavená každoročně z 23. na 24. června, patří mezi nejmagičtější a nejtajemnější období tradičního kalendářního roku. Svůj původ má hluboko v pohanských slavnostech letního slunovratu, kdy Slunce dosahuje nejdelší dráhy na obloze a světlo triumfuje nad tmou. Byl to čas vrcholící síly přírody, doby sklizně léčivých bylin, zkoušek lásky i obrany proti zlým silám. Po přijetí křesťanství se tyto slavnosti propojily se svátkem svatého Jana Křtitele, jehož narození církev slaví 24. června – přesně půl roku před narozením Krista.
Tato výjimečná noc byla v lidové víře považována za otevřenou bránu mezi světem pozemským a světem nadpřirozeným, v níž se prolínal svět lidí, skřítků a víl. Bylo proto možné spatřit rusalky, bludičky, ale také otevřené skály ukrývající poklady. Ten kdo měl odvahu, mohl vyvolávat duchy a spojovat se se zlými mocnostmi. Kdo ale neměl zkušenosti a dobře neovládal magická kouzla, mohl přijít o rozum a dokonce i o život. Na ochranu před rejdy zlých mocností se o svatojánském večeru zatínal do vrat nějaký ostrý předmět, srp, kosa nebo břitva.
Magická síla této noci se odrážela v mnoha zvycích, obřadech a věštbách, které měly lidem zajistit zdraví, úrodu, lásku i ochranu před bouřkami, požáry či nemocemi.
