Jak svízel syřišťový měnil mléko v sýr a čistil lidské tělo
Když uprostřed léta rozkvete, promění sušší louky, kraje polí a stráně v záplavu zářivě žlutých koberců. Svízel syřišťový (Galium verum – „pravá mléčná bylina“) však naši předci nemilovali jen pro jeho podmanivou medovou vůni a krásu. Tato vytrvalá bylina v sobě ukrývá neobvyklé tajemství, které jí dalo i její české jméno „syřišťový“. Obsahuje totiž speciální enzymy, díky kterým ho staré hospodyně odnepaměti používaly jako syřidlo neboli srážedlo při výrobě ovčích a kozích sýrů. Listy a stonky se používaly na přibarvování másla a sýrů do žluté barvy, z květů se připravoval osvěžující kyselý nápoj. Svízel navíc patřil k oblíbeným rostlinám barvířů, jeho květy i kořeny se totiž používaly k barvení ovčí vlny na žlutý odstín.
V lidových tradicích si navíc vysloužil poetický název „sláma Panny Marie“ nebo „květ svatého Jana“. Staré evropské legendy vyprávějí, že vonný a měkký svízel syřišťový tvořil vystýlku v jesličkách malého Ježíška. Právě odtud pochází jeho anglický název Lady's Bedstraw. U nás se dále věřilo, že sušená nať této bylinky vložená do slamníků ochrání novopečené maminky a jejich miminka před uřknutím, nočními můrami a zlými duchy. Místy svízel hospodyňky zavěšovaly nad postele nebo si jeho sušené lístky zašívaly do lněných pytlíčků, které nosily přímo na těle. Tento amulet je měl chránit nejen před nebezpečným hadím uštknutím, ale i před uřknutím ze strany zlých lidí. V Německy, mluvících krajích se svízel věšel nad postel nemocného zimnicí. Nemocný musel každý večer před ulehnutím třikrát potichu pronést příslušnou zaklínací formulku, aby měly čáry kýžený výsledek.
Naši předci řadili svízel mezi svatojánské květiny, které používaly při vázání svatojánských věnečků. Svízel syřišťový doprovází lidstvo od nepaměti, této krásné léčivce se zcela právem lidově říká lymfatické koště, pomáhá i při léčení epilepsie, hysterie, tance svatého Víta a ulevovala od bolestí kloubů. Pro svízel syřišťový se používají další lidové názvy: syřišťová bylina, syřidlo, husí tráva, věčné přátelství a v květomluvě znamená: „Tak daleko dosud nejsme!“
Užití v lékařství:
V lidovém léčitelství se používá po staletí. Je značně močopudný – podporuje funkci ledvin (je nazývána českým oolongem) a močového měchýře, tím napomáhá vylučování odpadních látek z těla. Tělo se tak pročišťuje a je mimo jiné méně náchylné k revmatismu.
Kvete v červnu a v červenci, sbírá se jeho kvetoucí nať. Svízel můžete vyzkoušet i na podporu lymfatického systému, anebo při redukční dietě – potlačuje totiž chuť k jídlu. Mimochodem – čaj ze svízele syřišťového je recept, který odedávna využívají štíhlé Francouzky, aby si udržely linii. Na rozhýbání lymfy a očistu organismu se doporučuje vyzkoušet čaj ze svízele syřišťového, ovšem je třeba upozornit, že nemá příliš příjemnou chuť. Připravíme si ho z jedné vrchovaté lžičky natě a čtvrt litru vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme. Toto množství vypijeme ráno a v poledne. Večer vzhledem k možnému silnějšímu močopudnému účinku už ho raději nepijeme.
Mast ze svízele syřišťového
Na pánvičce rozehřejeme 500 g čistého vepřového sádla a nasypeme do něho čtyři vrchovaté hrsti svízele. Vše necháme krátce zpěnit, dobře zamícháme a odstavíme. Pánvičku, zakryjeme a necháme přes noc vychladnout. Druhého dne pánvičku znovu zahřejeme, dokud není tuk dostatečně tekutý na to, abychom ho mohli propasírovat přes čisté plátno. Byliny zbylé v plátně řádně vymačkáme a takto získanou mast naplníme do uzavíratelných sklenic. Mast bychom měli uchovávat v ledničce. (zdroj) www.bylinkyprovsechny.cz
