Smolnička obecná, známá také jako knotovka lepkavá, si své jméno vysloužila právem. Stačí přejet prstem po lodyze těsně pod květenstvím a hned pochopíme proč – lepí se jako smůla. Tato nenápadná strážkyně suchých strání, lesních mýtin a slunných pahorků si tak chrání své růžové květy před nenechavými mravenci a jiným lezoucím hmyzem. Od května do srpna rozsvěcí meze, pastviny i železniční náspy, jako by někdo rozhodil po zelené louce drobné purpurové hvězdy.
Protože roste na suchých, vyprahlých stráních a přežije bez péče, bývala v 19. století v herbářích uváděna jako symbol skromnosti a vytrvalosti. Dávala se do „svatojánských kytic“, aby suchá vazba vydržela. Na šumavském podlesí si dívky na noc trhaly devatero kvítí: „Květ šípku, rusalky nebo husičky (kopretiny), smolničku nebo kohoutek, chrpu, rozchodník, tučný mužík, který žlutě rozkvétá na doškové střeše, mateřídoušku, polní macešku a zvonečky. Nesmějí promluvit ani se ohlížeti, když trhají kvítí nebo kytičku vijí. Doma ji strčí pod svůj polštář a večer položí hlavu nad ni. Jistojistě se dívce zjeví ve snách ten, za koho půjde.“
Jak smolnička přišla k lepkavé lodyze:
Pán Bůh stvořil smolničku převelice sličnou. Obdařil ji štíhlou postavou a bohatým vrcholíkem nachových květů, takže na květnatém palouku nebylo krásnějšího kvítka. Není tedy divu, že se k ní o překot hrnuly davy rozličného hmyzu; neboť v kalíšcích smolničky bývalo vždy hojnost přesladké šťávy. Nebývalo dne, ba ani hodiny či minuty, aby po její uzlovité lodyze nevyšplhali na spanilé květy hned dva, tři, i více neokřídlenců. To smolnička těžce nesla, vždyť sotva stačila ve svých korunkách střádat sladkou šťávu. A co horšího – hmyz se staral jen o nasycení vlastních hladových žaludků a na rozmnožování milých smolniček docela zapomínal. Neroznášel totiž, jako u jiných květů, jemný pyl z květu na květ. Snadno se tak mohlo stát, že by smolnička brzy vzala za své.
Když viděla jistou zkázu svou, pozdvihla zbožně oči k nebi a vroucně prosila o pomoc. A Bůh ji vyslyšel. Hned druhého dne časně zrána spěchal hladový hmyz jako obvykle ke smolničce na dobré snídaníčko. Ale běda! Uvízl hned pod prvním kolénkem v podivné lepkavé látce, která se tam pojednou objevila, a nemohl ani nahoru, ani dolů. Bídně v ní zahynul. Od těch dob všechny smolničky vylučují pod kolénky lepkavou pryskyřici. Od těch dob se už neokřídlený hmyz neodvažuje smolničku obtěžovat. A stane-li se přece, že některému smělci zachutná její sladká šťáva, zaplatí za to životem. (zdroj)
Užití v lékařství:
Jako léčivka se používá především ve východní medicíně. Čaj ze smolničky se osvědčil při vleklých chronických problémech s játry, i při žloutence. Také podporuje funkci ledvin. Pomáhá při zahlenění, usnadňuje vykašlávání. Příprava nálevu: 20 g čerstvé natě zalijete asi 200 ml vroucí vody a necháte 10 až 15 minut louhovat. Popíjí se 3x denně, max. 8 týdnů. Na zevní použití může být čaj silnější, omývají se s ním ekzémy, kůže poškozená svrabem a špatně hojící se vředy.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol., Kytice z hor, 1890
