Pavel se narodil do židovské rodiny žijící v Tarsu v Malé Asii a vedle latinského jména Paulus měl i židovské jméno Saul, ale již od narození byl římským občanem. Občanství pravděpodobně získal jeho otec či děd jako odměnu za zásluhy pro Tarsos. Skutečnost, že byl římským občanem, mu také nejednou usnadnila situaci, někdy dokonce i zachránila život. Vzdělával se v Jeruzalémě u proslulého židovského učitele Gamaliela, získal tak velmi dobré vzdělání a vládl velmi dobrou řečtinou.
Legenda o obrácení:
Později se přidal ke skupině farizejů a stal se z něho horlivý pronásledovatel křesťanů, byl také přítomný kamenování svatého Štěpána. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout všechny tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: "Saule, proč mě pronásleduješ?“ Když se zeptal, kdo k němu mluví, hlas pravil: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“
Tento okamžik znamenal zlom v celém jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní, několik let žil v Damašku, posléze se připojil k misijním skupinám a kázal. Nakonec působil jako samostatný křesťanský potulný kazatel v křesťanstvím dosud nezasažených končinách tehdejšího světa. Podnikl několik misijních cest, navštívil Malou Asi, Kypr, Řecko a ostrovy v Egejském moři. Zemřel v Římě, kde byl v roce 67 uvězněný a popraven podle tradice stětím hlavy.
Jako místo jeho smrti je udáván dnešní kostel sv. Pavla v trapistickém klášteře „Tre Fontane“ na jihu Říma. Podnětem k názvu se stala legenda týkající se Pavlovy useknuté hlavy, že tam, kam padla a dvakrát poskočila, vytryskly tři prameny. Jeho hrob se nachází pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami. Je počítán i mezi apoštoly, ačkoliv mezi původních dvanáct apoštolů nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal.
Pavel se nejčastěji zobrazuje jako starší muž s dlouhými vousy, zpravidla drží meč, nástroj své smrti a knihu nebo svitek papíru poukazující na jeho listy. Je patronem teologů, katolického tisku, duchovních správců, dělnic, tkalců, sedlářů, lanařů, košíkářů. Pomocník proti ušním chorobám, křečím, proti hadímu uštknutí (podle legendy ho uštkla zmije, aniž mu, jakkoliv uškodila nebo poranila) a proti strachu. Je také přímluvce za déšť a za plodnost polí.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: obraz, autor neznámý
