Ve středověku byl svatý Vavřinec uctíván jako hlavní ochránce před ohněm, než ho od 17. století v této roli nahradil svatý Florián. Bezpečí domova a hospodářství měl zajistit také světcův obrázek vyvěšený v domě. Na svatého Vavřince se tradičně rozeznívaly zvony a konaly se proslulé pouti – tradice, které na některých místech zůstávají živé dodnes.
Díky legendě o záchraně svatého Vavřince se jeřabiny staly symbolem ochrany před ohněm i bleskem a začaly se spojovat také s plodností. Lidová moudrost praví: „Je-li hodně jeřabin, zdaří se pšenice, urodí se hodně malin a narodí se hodně dětí. Když má jeřáb hodně květů, zdaří se oves.“ Pro ochranu před ničivými požáry a bouřkami lidé věšeli větvičky, pletené věnce z jeřábu na dveře, do oken, do štítů chalup i stodol. Místy se věšely korálky z jeřabinových bobulí. K svátku tohoto světce se vázaly i další zvyky. - V kostele se světil takzvaný „Vavřincův chléb“, který se pak rozdával chudým a dával se i dobytku pro zdraví. - Za účinný léčebný prostředek se v té době považovala také „Vavřincova bylina“ – tedy vavřín neboli bobkový list.
Na svátek sv. Vavřince se na jižní Moravě konala volba „hotařů“, hlídačů určených k ochraně vinic. Na Strážnicku předstupovali před obecní úřad muži ucházející se o tuto službu ve vinicích, a když byli potvrzeni jako „lidé ctnostní a zachovalí“, byli uvedeni do vinohradů. Za připomenutí stojí Vavřinecké vinařské slavnosti, uspořádané v Bzenci v roce 1930 a 1936. Na ně navázala v roce 1990 dnešní folklórní slavnost Bzenecké krojované vinobraní.
V tento den probíhaly i poutě a jedním z nejvýznamnějším poutním místem se stal po opravách v roce 1851 kostel sv. Vavřince (lidově Svatý Vavřineček) na Veselé hoře u Domažlic, přestavěný z kaple z roku 1695, kterou nechala postavit manželka mydlářského mistra Zuzana Veselá z vděčnosti sv. Vavřinci za vyléčení. Podle tradice dostala hora název po donátorce kaple. Součástí dnešní poutě jsou Chodské slavnosti s přehlídkou folklorních souborů. U nás je sv. Vavřinci zasvěceno kolem 160 kostelů.
Legenda o jeřabinách:
Leckde v jižních Čechách rozvěšovaly na den sv. Vavřince zvenčí po staveních jeřabiny. Tento dávný zvyk má svůj původ v legendě o zázračném zachránění světcově: Kdysi byl sv. Vavřinec stíhán svými nepřáteli a na útěku se ukryl v jednom stavení. Ježto již byl tmavý večer, spokojili se stíhatelé s označením domu, který chtěli druhého dne prohlédnout a světce zajmout. Označili dům tak, že pod lomenici stavení si pověsili jeřabinu. Když pak ráno chtěli provést světcovo zatčení, spatřili k svému podivení, že na všech domech visely jeřabiny, takže stíhatelé nemohli sv. Vavřince nalézti. Červené jeřabiny se později v lidové tradici staly symbolickou ochranou před ohněm a bleskem.
zdroj: archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti: Eva Večerková
vyobrazení: obraz, autor: Josef Strnad (1889, Praha - 1952)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
