Jsou byliny, které voní v kuchyni, a pak je jedna, která voněla v chrámech dávno předtím, než se do ní dostala. Vavřín. Staří Řekové mu neříkali koření. Říkali mu Dafné (latinsky Daphne). Byla to dívka, která se raději proměnila ve strom, než, aby se vzdala svobody. A od té doby patří vavřín těm, kteří neuhnuli. Jeho listy nesměly chybět na hlavě vítěze, na čele básníka ani na prahu domu, který měl zůstat v bezpečí. Nebyl to jen strom. Byl to symbol. Věnec, který nevadne. Sláva, která nepomíjí. Ochrana, která nepovolí. A teprve mnohem později jsme zjistili, že ten samý list, co korunoval císaře, dokáže korunovat i chuť omáčky a polévky. Že to, co chránilo chrámy, dokáže chránit i náš dům a naše tělo.
Bobkový list (Laurus nobilis) je mezi lidmi oblíbený již několik tisíc let a podle legend patří k nejmocnějším magnetům na bohatství a úspěch. Z latinského názvu „laurus“ vzniklo slovo „laureát“. Ve středověku získali noví doktoři po složení zkoušek vavřínový věnec a nazývali je „bacca laureati“, z čehož vzniklo zkomolením české slovo „bakalář“. (Bacca = bobule). Původ slova bobkový list je třeba hledat ve staročeštině, kdy se plod označoval jako „bobek“. Vavřín byl díky tvaru plodů nazýván bobkem a prostým přenesením názvu plodu, který se však v kuchyni nepoužívá, vznikl název „bobkový list“. Všichni také známe rčení „usnout na vavřínech“ anebo „sklízet vavříny“.
Několik dalších pověr:
Na ochranu před neštěstím se snítky vavřínu umisťovaly do dveří či oken, věřilo se také, že vavřínový věnec uchrání před blesky – před bouřkou ho prý nosil i císař Tiberius. Římský historik zaznamenal, že císaři Tiberiovi „blesky naháněly nadměrnou hrůzu, a zatáhla-li se trochu obloha, nikdy nechodil bez vavřínového věnce na hlavě, protože se tvrdí, že se tomuto druhu listí blesky vyhýbají". Když, ale blesk přece jen jednou roztříštil strom vavřínu u Parmy, kdosi napsal: „Už není nic jistého.“
- Staří římští kněží, kteří zasvětili život čistotě, měli v domě po celý rok vavřínové větvičky a na jaře je obnovovali, protože Apollón, bůh světla, byl i bohem čistoty.
- Vavřínové věnce nosili už i mocní a bohatí lidé, jako symbol či „amulet“ nehynoucí slávy, úspěchu, bohatství a zdraví. Vavřín je také symbol příměří, míru, prorockého daru a očisty.
- Podle pohanských zvyků se sušené listy vavřínu nosily na krku v amuletu na šňůrce, aby chránily před zlem a negativní aurou.
- Na bobkový list bylo také zvykem napsat tajné přání a poté list spálit, aby se přání splnilo.
- Sušené snítky bobkových listů se také věšely do skříní, almar a spižíren, aby chránily před výskytem švábů a dalších škůdců.
O původu vavřínu se vypravuje:
Bůh Apollón se jednou posmíval malému Amorovi, že šípy patří do rukou silných mužů, a ne do slabé dětské ručky. Amor, smrtelně uražený, se rozhodl pomstít. Bez váhání sáhl do toulce. Apollóna zasáhl zlatým šípem a krásnou nymfu Dafné, dceru říčního boha Péneia, šípem olověným. Nosil totiž šípy dvojí. Zlaté, které probouzely lásku a oddanost, a olověné, které rozsévaly odpor a nenávist. V tu chvíli se Apollón do Dafné bláznivě zamiloval a začal ji pronásledovat. Ona před ním utíkala, lesy a loukami, až doběhla k řece svého otce a s pláčem ho prosila o záchranu. Péneios ji vyslyšel. V okamžiku, kdy se jí Apollón téměř dotkl, proměnil svou dceru ve strom – ve vavřín. Apollón zůstal stát. Stále k ní cítil lásku, přistoupil ke stromu, ale jeho větvičky se mu vyhýbaly. Nakonec si tiše utrhl několik větviček, aby jimi ověnčil své spánky, svou lyru a svůj toulec. Tentokrát strom neprotestoval. Od té doby se vavřín stal posvátným stromem boha Apollóna.
Lidové léčitelství a užití:
V lidovém léčitelství měla jeho konzumace zlepšit paměť a soustředění, měl by mít celkově očišťující účinky, protizánětlivé účinky, byl doporučován jako doplněk léčby při onemocnění močového měchýře a mnoha dalších oblastech. Je docela zajímavé, že se můžeme i dočíst, že se odvar inhaloval při katarech horních cest dýchacích a průdušek. Bobkový list je také součástí zažívacích likérů, podle vůně ho najdeme i v legendární karlovarské Becherovce.
Zahraniční studie z roku 2018 prokázala, že užívání 2 gramů bobkového listu denně vede za 1 měsíc k poklesu krevního cukru glukózy (glykémie) u diabetiků až o 20%! (zdroj)
Jeho listy mají velké uplatnění jako koření – mohou se dávat do omáček (hospodyňky ho přidávají do rajské či svíčkové omáčky), polévek k masitým pokrmům či třeba i k nakládanému zelí. Důležité je, že se nesmí dlouhou dobu vařit, jinak hořkne. Do pokrmu se přidává i v mleté formě. Skvělé konzervační vlastnosti bobkovému listu předurčují jeho místo také v zavařovacích sklenicích, spolu s nakládanou zeleninou, utopenci nebo masem. Bobkový list pomáhá prodloužit trvanlivost zavařenin.
Čaj z bobkového listu
Ingredience 15 ks bobkových listů, 3 deci vody a malý hrnec
Do hrnce vložíme bobkové listy a vodu. Jakmile začne vřít, tak vaříme 12 minut. Poté vypneme a další tři hodiny louhujeme. Po vylouhování čajík přecedíme a odstraníme bobkové listy. Čaj pak popíjíme po malých doušcích celý den. Vždy udělejte jen malinkatý lok jednou za hodinu. Nikdy jej nepijte najednou, mohl by vám příliš zředit krev. Čaj je vhodný během nechutenství, bolestí kloubů a detoxikaci.
Olej – na bolest svalů a kloubů a také proti migréně
Ingredience: 30 gramů bobkového listu, 250 mililitrů za studena lisovaného oleje
Bobkový list nemeleme a vsypeme do sklenice, zalijeme olejem a necháme stát 2 týdny. Poté scedíme a uložíme do chladna a tmy. Lze ihned používat.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol.
