Na moravském Slovácku končila na sv. Štěpána pacholkům od koní služba, a tak dostali chasníci (pacholci) ve staré službě veliký koláč: byla to pletenka ze tří pramenů, větší než pecen chleba, uprostřed s otvorem, vyzdoben byl rozmarínou, pozlacenými ořechy, pentlemi a jiným. Koláč nesli uvázán na holi přes rameno a často si ho odváželi těmi koňmi s kterými celý rok jezdili.
Býval s tím spojen téměř obřadní obyčej: V den sv. Štěpána po ranní mši odprosili hospodáře i hospodyni a na Hané loučící se pravili: „Pán Bůh vám zaplať, stréčku a tetičko, za koláč a za všecko dobré a ublížil-li jsem vám v čem, odpusťte mi a s Pánem Bohem.“ Podav ruku hospodáři i hospodyni a odešel, loučívali se se všemi domácími, načež za veselého zpěvu a výskotu vyjížděli ze vrat, jako když se o svatbě s peřinami jezdívalo. Domácí i od sousedů vybíhali za nimi před dům, připíjejíce si s nimi na rozloučenou, střílejíce z flint, anebo starými hrnci střílejíce aspoň pod kola vozu a dlouho za nimi mávajíce. Opentlené koně na parádním vozíku tryskem naposled odváželi svého celoročního „pacholka“. Zpravidla jich jedním povozem odjíždělo zároveň několik, čímž rozlučka bývala ještě hlučnější. V rodné obci je pak ze služby již očekávali, vystrojujíce domácí koláčovou slavnost.
Po vzoru „doslúžené“ mužské čeledi slavívali doslúženou i všichni chlapci v domě, kteří tak napodobovali dospělé. Když už se pekl v peci velký koláč pro pacholka (čeledína), dopekly se i drobné koláče, ozdobené rozmanitými těstovými rybičkami, ptáčky a lolíky (pletenci) pro chlapce, aby se s nimi vypravili na „novou službu“ ke stařečkům, kmotrům, strýčkům a tetičkám, od nichž dostávali „závdavky“ (peněžní dárky) na tu novou službu. Byl to více méně žertovný obyčej, na který se nesmělí chlapci neradi vypravovali, protože bylo třeba chodit s koláčem v uzlíku po nejbližší přízni, všude pěkně povinšovat šťastných a veselých svátků a potom něco aspoň žertem říci: „Idu k vám s koláčem. Vezmete už na službu?“ Což odvážným hochům to nic neudělalo, ale stydliví a vážní museli být i přinuceni. Jinak se stávalo, že někde u zahrádky postáli s koláčem a vrátili se, ovšem bez závdavku domů. Ti smělejší chlapci na tom vydělávali pár šestáků (později korun).
Dospělá mužská chasa slavívala na den sv. Štěpána svoji doslouženou jednak slavnou mší „hrubou“ v kostele, spojenou s ofěrou, o které se mládenci ukázali, zvláště ženskému světu v plné své parádě. Svou šikovnost a statečnost ukázali i odpoledne v hostinci a konečně i večer u svých galánek. A protože „na Štěpána každý sobě za pána“ býval svátek sv. Štěpána oslavován neobyčejně hlučně, což se projevovalo v pokladnách všech hospodských za vyprodané pití a jídlo.
zdroj: časopis Venkov, 25.12. 1940, napsal Prof. Dr. Jan Húsek
vyobrazení: obraz František Bezděk (1906, Uherský Ostroh - 1983), Jízda
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
