„Na sv. Štěpána je každý sobě za pána!“
Pacholci propíjeli koláče, hospodáři hledali novou čeládku a v hospodě bývali až do půlnoci. Veselost byla vidět na všech tvářích, na všech místech. Téhož dne (nebo na Nový rok) podávaly ženy svým mužům gatě, naznačovaly tím, že chtějí být poslušné po celý rok.
Po celém Valašsku se konávaly časně ráno na Štěpána obchůzky masek řezníků. Mládenci v úborech řeznických tovaryšů přicházeli do domů a kupovali "jalovičky", čímž byly míněny vdavek schopné dívky. Ve Vysokém Poli se říkalo, že chlapci chodí kupovat nevěsty nebo jalovičky. Přicházeli ještě před rozedněním a shazovali děvčata z lůžek. V Návojné chlapci číhali u domů vyhlédnutých děvčat, a jak šel hospodář ze dveří, volali na něj, aby jim prodal jalovičku. V Drnovicích masky řezníků vynášely děvčata z postelí do hospody, kde jim musely zaplatit pohoštění. Na saních je vozívaly do říčky, kde je namáčely ve vodě, i když byla ledová.
Ve Velkých Karlovicích přišli mládenci jako "řezníci" do domu. V nichž žila děvčata "na vydaj", a obraceli se na hospodáře: "Pane hospodář, máte-li nejakú jalovičku, tož nám prodajte!" Přitom chlapci brali děvčata z lůžek a tropili s nimi nejrůznější nezbednosti; ohmatávali je, plácali po těle, jako kdyby šlo o skutečnou koupi. Mládenci sebou nosili alkoholické nápoje, jimiž častovali hospodáře a hospodyně.
Štěpánské pověry:
- Na sv. Štěpána měli všude na oběd „žitné koláčky“ (pšeničné knedlíčky) s medem, aby žito dobře rostlo a dobře sypalo.
- Ubrus ze štědrovečerního stolu se sundával až tohoto dne po obědě. Kosti se rozsypaly po zahradě, aby stromy dobře rodily a „kreti“ (krtci) neryli.
- Popel přes předešlé dny nahořený gazděny bedlivě schraňují, je dobrý na posypání zelné přísady, aby jí nehubily mušky.
- Na Štěpána vynášely děvčata nebo hospodyně dožínkový věnec, který ležel na štědrovečerním stole do zahrádky a věšely jej na strom "pro ptáčky". Děvčata při tom pozorovala, z které strany přiletí pták; z té strany měl přijít i budoucí ženich.
- Vstoupí-li tohoto dne do domu jako první muž, říkají, že se budou v hospodářství líhnout samí beránci nebo býčci. Jestli je to osoba ženská, rodit se budou samé ovečky a kravičky.
Obřadní význam prvního návštěvníka o Vánocích se především vázal k představě o předurčení pohlaví budoucího stáda eventuelně potomka v hospodářově rodině. Když chtěli mít ve Velkých Karlovicích v příštím roce přírůstek jalovic, zvaly hospodyně chudobnější ženy na koledu: "No, přídi, Maríno, přídi Rozíno, ale ráno skoro, ať ťa nepředběhne nejaký ogara lebo co. Aby sme měli samé dojky celý rok!" Podobně ve Vlachovicích hovořili o mužských kolednících, když nechtěli, aby se rodili býčci: "Nech k nám enom žádný nechodí, abysme neměli býka!"
Koleda, koleda, Štěpáne:
Po večeři chodily děvčata po koledě, po známých, zpívaly pod okny kolední písničky a když dozpívaly, jedna „ščastičkuje“: „Vinšuju Vám na tento stávající rok: předně na svých děťoch potěšení, na statečku (dobytku) rozmnožéní, na poli hojné úrody, gazdíčkovi 100 tolarů na koňoch vydělať, gazděnce do truhly 100 otepí lenu, takého jak hedvábí, koléj jedliček . . . "
Na Valašsku chodili po koledě chlapci koledníci a říká se jim „pastouškové“. Význam tohoto pojmenování hledejme ve zvyku, že dříve po koledě a na Tři krále chodili nejvíce pastuchové neboli pastýři, kteří také znali nejvíce písní a koled. Na Valašsku prý pasáci měli rozděleny pasácké oblasti a toho pak využívali i o koledě.
Popis pastoušků z Nového Hrozenkova:
Nejčastěji jde o tři hochy, majíce na sobě oblečené bílé tenké košule. Pastouškové mají červený šátek kolem sebe opásaný. Králové mají kolem pasu jenom stužku modrou nebo červenou a na prsou zlatý, mouřenín pak stříbrný papír. Na hlavách nosí pastouškové čepice z malovaného papíru, vysoké jako cukrové homole, z vrchu dolů visí papírová "šabla" se kšticí. Koruna tří králů je nízká: dva ji mají ze zlatého papíru, třetí (mouřenín) ze stříbrného, po krajích jsou "mřežky" (coky). Všichni pak mají hůl, jeden z nich nosí ještě pokladnici na peníze nebo košík na rozličné dary. Mimo hole mají tříkrálové ještě každý po paličce oblepené zlatým, mouřenín stříbrným papírem, kterou zpívající na prsa poklepávají.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj:archiv Antonín ViK, Vánoční obyčeje na Valašsku – Josef Tomeš,
Moravské Valašsko – Matouš Václavek
František Bartoš (1837, Zlín - 1906, Zlín), Moravský lid, 1892,
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
