Po prisském oteplení přichází fabiánská zima, je to snad vůbec nejznámější výrazně chladné lednové období a podle dlouholetých pozorování se dostavuje s pravděpodobností 65%. Jejími patrony jsou sv. Fabián s Šebestiánem (20.1.)
Podívejme se, jak fabiánskou zimu doprovází pranostiky příslušné k jednotlivým dnům:
- Na svatého Knuta přichází zima třeskutá.(19.1)
- Na Fabiána začíná se pravá zima.
- Svatý Fabián zimy pán.
- O sv. Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu.
- Fabiánské zimy se i cikán bojí.
- Fabiánské mrazy málokdy schází. (20.1)
- Svatá Anežka, je-li laskavá, vypustí skřivánka z rukáva. (21.1.)
- Kape-li svatá Anežka se stříšky, přijdou vhod i zhryzky (zbytky píce, neboť prý zima bude ještě velmi dlouhá) (21.1)
- Na sv. Vincence seď doma u pece. (22.1)
- Na Zasnoubení Panny Marie zima největší je. (23.1)
- Sv. Timoteus přemýšlí, kde nechal vůz. (24.1)
- Den svatého Pavla na víru obrácení - zimy odvracení.
- Na svatého Pavla obrácení - půl ovčí zimy.
- Na Pavla obrácení i zima se promění - buď popustí nebo zhustí. (25.1)
- Na svatého Polykarpa sněhu (nebo vody) plná každá škarpa. (26.1.)
- Je-li Karel Veliký málo ledový, únor to napraví. (28.1)
- Na Saleského Františka, meluzína často zapíská. (29.1.)
Průběh krásné, běloučké a zároveň surové fabiánské zimy popisuje ve své knize Rok na vsi Alois Mrštík, ukázka je zde. Ladovskou zimu v Praze, roku 1877 zase popsal Jos. Holeček:
"Na neděli (21.1.) napadlo mnoho sněhu. Tehdy ještě sníh z pražských ulic neodklízeli hned po napadnutí. Nechávali jej ležet, aby byla sanice. Drožkáři a fiakristé honem přepřahali do saní. Saně i koně zvonili rolničkami, celá Praha byla toho plna. I soukromé saně se rozjížděly po hlavních ulicích. Příkop, Ferdinandova třída a Václavské náměstí se jen saněmi hemžily. . ."
Zejména v dávných dobách se lidé nejchladnějších dnů velice obávali. Když se k chladu přidal hlad a nemoci, zejména ty smrtelné, ke kterým patřil mor a cholera, nastávala situace až katastrofálních rozměrů. Právě o tom hovoří pranostiky, které čerpaly z některých konkrétních situací:
"Když se spřáhne zima a hlad, není oč stát.
Zima, nemoce a hlad - spojení, ze kterého nic dobrého není.
Ať si v zimě chlad, jen když nejsou nemoce a hlad.
Dobře oblečeným se mráz uctivě klaní, špatně oblečené zraní.
Lenivého tahá mráz za nos, před pilným smeká.
Kdo se v létě při práci zapotí, v zimě se nasytí i zahřeje."
Zajímavostí je, že vůbec nejnižší teploty na území České republiky byly podle slov meteorologa Žáka zaznamenány nikoliv během fabiánské zimy, ale až 11. února roku 1929. Tehdy byla v Litvínovicích u Českých Budějovic naměřena teplota minus 42,2 stupňů Celsia.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
obraz: Gustav Porš (1888, Chrudim - 1955, Skuteč)
