Jsou byliny, které sbíráte a pak je jedna, u které musíte zavřít oči a zacpat si uši. Mandragora. Už od pradávna jí lidé nenazývali rostlinou, ale bytostí (mužíkem). Kořenem, který má tvar člověka, protože člověkem býval. Křičí, když ho vytrhnete ze země, a kdo ten křik uslyší, zešílí nebo zemře. Proto ji netrhali lidé, ale hladoví psi přivázaní ke kořeni. Byla lékem i jedem, amuletem i kletbou. Kdo ji měl pod polštářem, spal klidně a bohatl. Kdo ji zneužil, zaplatil za to. Staří ji dávali pod postel, aby přivolala lásku, do kolébky, aby chránila dítě. Pokládala se na práh domu, aby nevpustila zlo a v rukách katů a ranhojičů dokázala umrtvit bolest tak, že člověk necítil ani nůž. Mandragora lékařská je temná jako kořen, který nechce ven. Rostlina, která se nikdy nenaučila být jen rostlinou.
Mandragora byla v starověké Palestině a Egyptě považována za rostlinu lásky, také Řekové ji považovali za afrodisiakum, a jako první popsali její silný dužnatý kořen jako lidskou postavu. Později v bylinářích byla rostlina vyobrazována jako muž s vousem nebo žena s hustými vlasy. Léčivé účinky rostliny jsou zmiňovány v egyptském Ebersově papyru (cca 1550 př. n. l.). Slovo mandragora bývá většinou odvozováno z řeckého slova „mandra“, které znamená chlév či dobytek, rostlina je totiž pro hospodářská zvířata jedovatá. Jiná teorie odvozuje název ze sanskrtu, z „mangros“ a „angora“ tedy „uspávací látka“ Rostlina má mnoho jiných názvů, v Bibli je nazývána „jablíčko lásky“. Lidově se jí říká: „čertovské“ či „satanovské jablíčko“, „psí jablko“, „kořen satanův“, „ďáblova varlata“, „vejce džinů“, „šibeničník“ či „zemský mužíček“. V léčitelství se využívá už od biblických dob, stejně tak si jí všímali zájemci o mystiku a magii. Pro halucinogenní a narkotické účinky se stala součástí rituálů, a také důležitou bylinou při vymítání ďábla (exorcismu). Zejména v raném středověku.
V Evropě se však mandragoře přisuzovala především čarodějná moc, odvozená z tvaru kořene, jež připomíná lidskou postavu. Někdy byl kořen do lidské podoby přiřezáváním upravován. Byla rozlišována mandragora mužská a ženská, z nichž ženská byla žádanější a více připomínala člověka. Tyto figurky měly chránit před nemocemi a nosit štěstí. Byla využívána do čarodějnických mastí, jež navozovaly halucinace o létání. Z toho nejspíše vychází německý název „Hexenkraut“, tedy čarovná bylina.
Podle pověstí pochází mandragora z posvátného háje a zrodil se z ní člověk, když na ni posvítilo slunce a vdechlo jí tak život. Jinde zase věřili, že čarodějná bylina vyroste pouze pod šibenicí, kde ukápla moč či semeno oběšence, a může ji prý za úplňku vytáhnout pouze pes. Kořen při vykopávání ze země vykřikne tak strašlivě, že člověka, který by ho tahal ze země, připraví o rozum nebo rovnou o život. Proto i když se všechno ponechá na psovi, musí si každý zacpat uši, aby ho děsivý výkřik nepřipravil o rozum nebo ho také neusmrtil. Z kořene mandragory, kterému se říkalo „mužíček“, se vyřezávaly malé lidské figurky. Doma se pak pečlivě schovávaly ve skřínce, protože se věřilo, že do stavení přinesou štěstí a bohatství. Jindy se malí vyřezaní „mužíčci“ zastrkávali do skulin ve zdi. Pokud figurka neuschla, bylo to znamení, že člověka miluje ten, na koho při tom myslel. Na svatého Jana se do stěny zastrčilo tolik „mužíčků“, kolik bylo lidí v domě, a každý dostal jméno jednoho člena domácnosti. Čí figurka uschla jako první, ten měl první zemřít. A pokud uschla ještě ten samý den, měl zemřít do roka.
Pověry, kterým věřily naše babičky:
- Kořenu mandragory se odpradávna přisuzovaly magické účinky a byl součástí lektvarů čarodějnic, které je používaly, ale i na ochranu před zlými mocnostmi, svou úlohu hrála mandragora i při vymítání ďábla.
- Dlouho se uvádělo, že houba podaná Ježíšovi po ukřižování byla napuštěna mandragorovým roztokem, působícím jako sedativum zmírňující bolest.
- Kořen se nosíval v magických váčcích jako talisman proti neplodnosti, býval také součástí čarovných nápojů lásky.
- Magické ochranné praktiky se mírně lišily. Buď byl kořen zavěšen v domě, nebo zabalen v hedvábí a ukryt na tajném místě, a měl tak zajistit blahobyt a ochránit domácnost před démony a před nemocemi.
- Ocet nebo víno, v nichž se vařil kořen nebo kouř z mandragorového kadidla, jsou prostředky silně omamné a vyvolávají vidiny. Užívaly se k věštění budoucnosti, k zaklínání a čarování.
- Mandragora se často míchala s blínem a rulíkem do čarodějných odvarů určených k zlikvidování protivníka.
Jak postupovat při kopání kořene mandragory (16. století)
Jeho vykopání se dělo jen za určitých nocí a v určitých hodinách. Kdo kopal, musel si zalepit uši voskem. Mandragora totiž při vyrvání ze země strašně kvílí, a kdo by ten křik uslyšel, zemřel by hrůzou. Někdy se proto kvílení přehlušovalo zvukem rohů – dokládá to i kresba z 16. století, uložená v norimberském muzeu. Kopáč se také musel chránit před přímým větrem. Místo nálezu bylo třeba předem označit třemi kruhy a kopat obrácený k západu. Jakmile se kořen objevil, uvázal se provazem, na jehož druhém konci byl přivázán černý pes. Kopáč se pak rychle vzdálil a zavolal psa k sobě. Ten kořen vytrhl ze země, ale prý přitom hrůzou často pošel. Teprve když byl kořen zcela vytržen, ztratil svou hrozivou moc a dal se použít do služeb svému majiteli. Italský Botanik Andrea Mattioli (1501-1577) k tomu dodává: A aby se lépe prodávala, ještě se s ní podvádělo. Silnější a dvouklané kořeny se přiřezávaly do podoby lidského těla a na místa, kde rostou vlasy a chlupy, vkládali obchodníci ječná nebo prosná zrna. Takto upravený kořen pak zakopali do vlhké země, kde zrna za krátkou dobu vyklíčila a vypustila jemné vlásečnice. Když se tak stalo, kořen vyhrabali, usušili v horkém písku a draze prodali. Podle svědectví Matthioliho mohl šťastný majitel za takový kousek zaplatit i třicet dukátů. Doma ho pak držel v tajnosti. Musel ho koupat ve víně, dávat mu část svých pokrmů a balit ho do drahých rouch. Na oplátku ho mandragora chránila před nemocemi, přinášela mu bohatství a získávala mu lásku a náklonnost kohokoli, po kom toužil.
Účinky na zdraví:
Rostlina je vysoce jedovatá (obsahuje alkaloidy hyosciamin a scopolamin). V současnosti se mandragora kvůli své silné jedovatosti využívá jen zřídka. Může způsobit smrt paralýzou dýchacích cest. Má sedativní, projímavé a dávivé účinky. Dříve se podávala jako analgetikum a narkotikum k navození halucinací. Homeopatie využívá potencované preparáty z listů a kořenů k léčbě bolestí hlavy i dalších potíží.
Zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol, Klára Trnková – Magické byliny, Brdský kraj (1909)
