Staří Čechové nazývali tento den také Dnem svíček nebo pouze „svíčkami“, latinsky festum candelarum. Nebylo jediné české domácnosti, kde by si nedali posvětiti svíčku, nebo také sloupek voskový. Někde zdobili svíčky určené ke svěcení obrázky panny Marie nebo křížky a květinami. Podle historických zápisů je slovo hromnice velmi staré a pochází od slova hrom, neboť jimi se počínala u našich předků druhá, hromová polovina roku.
Historie Hromnic však sahá do podstatně dávnější minulosti. Ve stejném čase, kdy Keltové slavili Imbolc s Bohyní Brigit oslavovali předkřesťanští Slované boha Peruna, boha bouře, hromu a blesků. To on podle legendy osvobozoval jaro prvním jarním zahřměním z pout zimy. Málokdo ví, že právě bohu Perunovi byl zasvěcen petřínský vrch, kde bylo staré pohanské obětiště. Perunovi je také zasvěcen nejsilnější strom v přírodě, dub. Jeho posvátným zvířetem je býk a jeho zbraní je ohnivá sekyra. Posvátná sekyra letící po obloze symbolizuje blesk a ačkoli je Perun mytologickou postavou lidé v něj snadno věřili. Oslavovali ho zapalováním ohňů a skládáním obětin. Byl to takový očistný rituál, kterým se lidé připravovali na jaro.
