Předkřesťanští Slované oslavovali 2.2. boha Peruna, boha bouře, hromu a blesků. To on podle legendy osvobozoval jaro prvním jarním zahřměním z pout zimy. Ačkoli byl Perun mytologickou postavou lidé v něj snadno věřili. Oslavovali ho zapalováním ohňů a skládáním obětin. Byl to takový očistný rituál, kterým se lidé připravovali na jaro a na Petříně nedaleko kostela sv. Vavřince bylo staré pohanské obětiště. Vrh byl pokryt hustým lesem a uprostřed hvozdu vynikal mohutný rozložitý dub pod kterým zapalovali lidé ohně zasvěcené bohu Perunovi.
K bohu Perunovi se váže jedna z nejstarších petřínských legend, ve které můžeme spatřit boj mezi pohanstvím a křesťanstvím. Tyto dvě strany zosobňovaly Perun a sv. Vavřinec. Jemu byl zasvěcen dřevěný kostelík, nechal ho zde v 10. století vystavět zbožný český kníže Boleslav II. Podle světce se jeden čas dokonce říkalo vrch sv. Vavřince. Stavba kostela se podle mýtů nelíbila bohu Perunovi, který prohlásil: "A opět lid se vrátí k starým bohům a opět na tomto místě k jejich poctě budou planout ohně."
