Plamen svíčky nás provází skoro každý svátek a obřad, ale jeden svátek je se svíčkami spojen víc než ostatní, dal jim dokonce název, Hromničky. Na Hromnice se tradičně sklízel betlém a někde také vánoční stromek. V lidovém křesťanství se Hromnice (2.2.) staly důležitou oslavou přicházejícího jara, podobně jako keltský předkřesťanský svátek Imbolc, který byl zasazen přesně do poloviny období mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří, hromem a bleskem, jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost.
Před mší svatou se konal průvod kolem kostela s rozžatými svícemi, které pak kněz oděn do fialového pluviálu při mši svaté posvětil zkrápěním svěcenou vodou a podkuřováním kadidlem. Tyto svíce, zvané „hromničky“, byly pak pečlivě v domácnostech uschovány, zpravidla za obrazy svatých a byla jim přisuzována ochranná i léčivá moc. Stonal-li někdo, byly rozžehovány k modlitbám za jeho uzdravení, právě tak jako při bouřích. Kdy při znění modliteb měly ochránit stavení před „Božím poslem“, jak se říkalo zhoubným bleskům.
