Sloveso peskovat znamená nadávat, hubovat, plísnit, kárat. Už v Rosově slovníku se píše, že peskuji znamená "pesky sobě vésti“ nebo „co pes sobě počínati" a ve slovníku Jungmannově se dočteme, že psouti rovná se "spílati, láti jako psovi".
Teorii „psího“ vysvětlení zpochybnil etymolog Václav Machek v článku, který vyšel v časopise Naše řeč, v roce 1954. Tvrdil, že způsobem, který předpokládal Jungmann a další odborníci před ním a po něm, slovo peskovat vzniknout nemohlo, protože žádné jiné sloveso tak v češtině nevzniklo. A že tedy peskovat není od „pes, ale od pysk“.
Péskovat je prý hanácká varianta slova pyskovat, které vzniklo podobně jako hubovat či držkovat a má stejný význam. Z hanáckého nářečí se pak prý slovo rozšířilo do celých Čech.
Pyskovati je známo ze severovýchodní Moravy, z Ostravska, z lašského nářečí a ze slovenských nářečí severních; v těch ve všech pysk znamená také hubu, a tedy pyskovati je „mlíti hubou, hubovati, láti, míti nevymáchanou hubu, nadávati, vaditi se, hašteřiti“. Běžné je tam: Piznuć, dać po pysku, tak jako v sousedních nářečích polských: bić, dać w pysk. Pyskuňa, pyskula a „pyskatá ženská“ tam znamená hubatou, vadivou ženskou, která má dobrou vyřídilku, dobrou mluvnici, štěkavou, která má pysk = hubu.
zdroj: Michal Novotný – Zákulisí mysliveckých slov
