Tento svátek není u nás příliš známý, ale je dobře si připomenout, jak naše obvyklé pozdravy: nazdar, ahoj, nebo čau vznikly. Jeden z nich je ryze český a jsme na něho patřičně hrdí, je to pozdrav „nazdar“. Nazdar je složenina prvních dvou slov, které se objevovaly na kasičkách, do nichž lidé přispívali na stavbu Národního divadla. Celá věta zněla
"Na zdar důstojného Národního divadla".
Nebylo zřejmě místa v českých zemích, kam by toto heslo v nějaké formě nedorazilo. Proto si lidé brzy začali říkat nazdar. Historie vznik tohoto pozdravu datuje ke 14. dubnu 1851. O dvanáct let později při vzniku prvního Pražského Sokola, tento pozdrav převzali oficiálně i sokolové. Od slova nazdar se také odvozuje přípitek "na zdraví".
Pozdrav "ahoj":
S pozdravem "ahoj" je to už složitější. „Výraz ‚a hoj‘ se v českých zemích používal na svolávání zvířat domů ještě předtím, než k nám došlo slovo ‚ahoj‘ jako pozdrav.
Další varianta o původu pochází z angličtiny, z výrazu "Ahoe" či "A hoy". Ahoe je prastarý námořnický pozdrav, který byl počeštěn na ahoj. V angličtině znamená "loďka". Mezi lidmi ho prosadili trampové a vodáci. Existuje ale i jiná legenda vztahující se k námořníkům. Podle ní šlo o povel v nejvyšší nouzi, kdy bouře zlámala stěžně i kormidlo a loď byla už jen v božích rukou. Pokyn "Ahoy" tak námořníkům přikazoval pokleknout a modlit se k poctě Ježíšově - Ad honorem Jesu. Transkripce těchto slov pak tvoří zmiňované Ahoy.
Pozdrav "čau":
Vychází zcela prostě z italského "ciao" a jak se k nám dostal? Stalo se tak v padesátých letech minulého století, kdy se v kinech objevil italský film "Velká modrá cesta" (1957), hlavní roli ztvárnil italský herec a zpěvák Yves Montand, celý film se jen hemžil pozdravem "čau" a lidem se zalíbil.
Málokoho, ale asi napadne souvislost mezi pozdravem „čau“ a latinským překladem pozdravu „servus“, které jsou vlastně významem totožné. Čau pochází z italského schiavo, což znamenalo služebník. Známe i v češtině pozdravy jako služebníček, stejně jako v latině servus.
Zdravení mezi lidmi přitom je obrazem doby, ve které žijí:
- Není to tak dávno, kdy v socialistickém Československu byl rozšířený pozdrav „Čest práci“.
- Už od Rakouska-Uherska lze na pozdravech vidět posun doby. „V době Rakouska-Uherska a ještě ve starších dobách se setkáme s pozdravy, které pocházejí z oblasti náboženství, například na ‚Pozdrav pánbůh‘ se odpovídalo ‚Dejžto pánbůh‘.
- Za první republiky tyto pozdravy postupně ustupovaly a objevovaly se jen u starší generace. Nahrazovaly je výrazy zachycené i ve filmech pro pamětníky, například „ruku líbám“. Také se v období mezi dvěma světovými válkami v Československu rozšířil pozdrav „nazdar“. „Ten ale už tehdy byl typický pouze pro neformální oslovení,“
- Zvoleným pozdravem se také lidé zařazují mezi „své“. Vyjadřují tím sounáležitost, že patří sobě. Specifické pozdravy používají např. trampský a vodácký pozdrav - ahoj, lesníci mají - lesu zdar, od turistů můžeme slyšet - dobrý vítr, starší lidé ještě používají - pozdrav Pán Bůh.
Světový den pozdravů se slaví od roku 1973:
Vznikl v reakci na arabsko-izraelskou válku v roce 1973. USA tehdy uvedly svou armádu do pohotovosti a vidina takového globálního konfliktu znepokojila tehdejšího studenta Harvardovy univerzity Michaela McCormacka. Cítil se bezmocný vůči tomuto dění a přemýšlel, jak by mohl pomoci. Společně s bratrem Brianem přišel proto s nápadem na Světový den pozdravů (Hello World Day). McCormackovi chtěli oslavou pozdravů upozornit světové vůdce, že je vždy lepší spolu mluvit, než bojovat. Vycházeli přitom z toho, že první slovo, které si při setkání lidé vymění, bývá právě pozdrav.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, TNCZ 2015
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
