Jobova zvěst označuje zprávu o nečekané ráně osudu – tedy sdělení o špatné nebo zdrcující události. Lidově se jednoduše říká jobovka. K Jobovým osudům se vztahuje i úsloví „Koho Pán Bůh miluje, toho tresce“.
Legenda o úsloví je původem ze Starého zákona. Bohatý Jób podle stejnojmenné starozákonní knihy žil v hojnosti, štěstí a bohabojnosti v zemi Uz poblíž Edomu. Bůh se satanovi chlubil Jóbovou zbožností, satan však namítl, že není těžké být zbožný, když se daří, a požádal Boha, aby Joba týráním mohl vyzkoušet. A tak brzy za Jobem přiběhl posel se zprávou, že zloději ukradli jeho stáda volů. Druhý pak oznámil zcizení stád velbloudů a další přinesl zprávu o zničujícím ohni. Krutou zvěst přinesl čtvrtý posel - všech deset Jobových dětí zahynulo při zřícení domu při návštěvě u nejstaršího z nich. Z Jóba se stal žebrák a osamocený zdrcený muž, ale nerouhal se.
Ďábel pokračoval - seslal na Jóba malomocenství a také nařčení, křivdy a pomluvy od ženy a přátel: že nevinného by Bůh takhle trpět nenechal. Protože i to Jób přijímal pokorně a nevinil z toho Hospodina, musel ďábel přiznat prohru. Jób se uzdravil a opět shromáždil majetek. Narodilo se mu sedm synů, tři dcery, dočkal se i pravnuků a žil prý ještě sto čtyřicet let.
Stal se symbolem odevzdanosti, trpělivosti a pokory: Jobova, ale i andělská nebo svatá trpělivost. Zatímco dlouhé utrpení a strádání se někdy označuje jako Jobova zkouška.
