Vypráví Lenka Štěpničková - Švihovcová
Název napovídá, že pečivo dostalo svůj název podle přípravy: hnětení těsta. A co je to hnětýnka? Nejlepší pečivo, které děvče k posvícení připraví, překrásně zdobený koláč z nejlepší mouky, plný mandlí, hrozinek, vajec a v každém rohu s jiným skládáním, jde o okázalý projev lásky hochu nejmilejšímu. Tradice praví, že hnětýnky (mětýnky, hnetynky) pekly na posvícení ať již havelské nebo svatomartinské dívky chlapcům za to, že s nimi celý rok tancovaly. A pokud mládenec v sobotu na posvícenské muzice hňetýnku dostal, tak to již byl příslib, že v neděli může přijít na posvícenský oběd.
Dodnes se pečou na Prácheňsku dva druhy hnětýnek: lité a vykrajované. Kde je přesně hranice území, kde se pečou ty nebo ony, se nedá přesně určit. Třeba v jedné vsi se vždy pekly lité, ale ve vsi už o 3 kilometry vedle, se pečou vykrajované (z lineckého těsta). Hnětýnky byly oblíbené pro svoji chuť. Každý, kdo ji kdy ochutnal potvrdí, že má chuť jedinečnou a svou křehkostí se nemůže rovnat žádnému piškotu či koláči. Do těsta patří hodně tuku a vajec a na tento tradiční recept nešetřete máslem. Je ale potřeba podotknout, že takováto piškotová těsta se dostala do kuchyní prostých lidí až ve druhé polovině 19. století, kdy se začalo dařit lidem o něco lépe a mohli si dovolit vydat tucet vajec, hroudu másla a pytel té nejlepší mouky na posvícení. Do té doby se hnětýnky pekly kynuté, z podobného těsta jako jidáše. Tvar byl však stále kulatý a různě zdobený copánky z těsta.