Povídačky o původu a oblečení vodníka
V krajinách, kde je málo rybníků, potoků, řek, zkrátka vody, je málo slyšet vyprávění o vodnících. Zato je ho dost tam, kde je vody hodně. Jde většinou o pověry, pověsti, které vznikaly z mateřské lásky. Malému dítěti můžete neustále říkat, aby nechodilo ke studánce, rybníku, tůni, potoku či řece. Někdy vás poslechnou, ale stejně za chvíli zapomenou na naše slova a již se šplíchají ve vodě, kde potom tak často bývá zničen dětský život.
Zato jinak působí na malé dítko i dospělejší mládež, zvláště hochy, řeknete-li jim: „Jen tam choď k té vodě. Jak on tě tam hastrman utopí, jako utopil Fr. N. Nebo řeknete-li: „Toho a toho byl by vodník také utopil, sotva že se mu vyškubl.“ To jinak působí než sebelepší dobře míněná slova matčina. A tak s klidnou myslí můžeme potvrdit, že většinu pověstí o hastrmanech vybájily nám matky, aby ochránily své miláčky před utopením, aby se vyhýbali vodě, a tak svůj život v nebezpečí utonutí nevydávali.
