Ve Vyskytné u Řežábků zpozorovali, že syn se celý týden již nemyje, nečeše a nemodlí. Bylo jim to velmi nápadné. Ptali se chlapce, ale ten nic, tak si ho pořádně prohlédli a zjistili, že pod levou paží má vejce. Tloukli vejcem o zem, ale rozbít ho nemohli. Vzali si na pomoc sekeru; teprve po třetí ráně se vejce rozlítlo. V tom okamžiku se zatřáslo stavení od základů. Ve vejci bylo něco, co vypadalo jako žába. Kdyby byl chlapec ještě dva dny nosil vejce, byl by se mu vylíhl šotek.
V jednom statku na Poříčí u Pelhřimova měli šotka. Tomu nechávali po lžíci z každého jídla. Měli novou děvečku, ta nebyla ještě do všeho zasvěcena. Náhodou snědla, co bylo šotkovi přichystáno. V noci na to vpletl jí šotek do vlasů tolik hrachoviny, že se musila dát ostříhat.
Zbavit se Šotka není věc snadná:
V Lásenici u Kamenice nebavilo čeledína řezat řezanku. Opatřil si šotka. Šotek dvě léta za něho řezanku řezal. Čeledín mu dával každý den lžíci jídla. Čeledín si liboval; nakonec ho však šotek přeci jen omrzel. Chtěl se šotka zbavit. Kdosi mu poradil, aby vzal (ukradl) housku, vybral z ní střídu a poručil šotkovi vlézt dovnitř, potom aby hodil housku za sebe a utíkal. Ohlídnout se při tom nesměl, čeledín tak udělal. Šotek přišel ještě za čeledínem, natloukl mu, ale práva již k němu neměl. Jinému čeledínovi vpletl šotek ve zlosti kobylu do žebříku.
Sedlák chtěl zbaviti se šotka. Vlákal ho do pytle a hodil do rybníka. Cestou liboval si, jak snadno zbavil se šotka. Veselý úsměv zmizel mu však, když vkročil do sednice a ze zápecí vítal ho známý hlas: „Strejčku, já už jsem taky doma l"
Ve Vratišově u Chaloupků měli „raracha." Pěkné kousky jim vyváděl: dobytek odvazoval, obilí míchal dohromady a další vylomeniny, které jim velmi znepříjemňovaly život na statku, a tak chalupu tajně prodali. Myslili si, že s chalupou se zbaví i šotka. Ale zmýlili se. Šotek se stěhoval s nimi. Seděl na máselnici a zpíval si vesele: „Budeme se stěhovat, budeme zase jinde." (Buková.)
Židovi Heršlíkovi prodali kdesi šotka i s hadry a Heršlík neměl ani tušení, co si koupil. Šel právě po hrázi rybníka, šotek vylezl z hadrů a křičel židovi do ucha: „Ty si můj, já sem tvůj!" Heršlík hodil hadry i šotka do vody. Ale šotka se nezbavil tak lehce. Když přišel Heršlík domů, seděl šotek „na kranclích" u kamen a volal: „Heršlíku, ty jsi mě topil, já se suším! Ty jsi můj, já sem tvůj!" Heršlík se však přeci jen zbavil šotka. Vsypal do láhve mák a poručil šotkovi mák vyházet ven. Šotek poslušně vlezl do láhve a žid láhev zašpuntoval a pak ji zanesl na křižovatky.
zdroj: Z českého jihu, 1898, Vladimír Jan Charvát (1870 – 1906)
