- Vracel se mladý čeledín ze Žďáru, kam vezl pana faráře. Mířil domů, do dnes již zaniklé vesnice Vtely. Byla hluboká a temná noc, jako stvořená pro strašidla a nadpřirozené bytosti. V prastarém lese nebylo vidět téměř na krok. Najednou se u vozu zjevilo několik krásných mladých žen, byly to lesní panny, pohádková zjevení. Mladík chtěl prásknout do koní a ujet, ale strašidla mu kola u vozu ovinula jelením skokem, takže se ani nehnul.
Naštěstí si mladík vzpomněl na zaříkání, kterým pan farář při minulé cestě zahnal hejkala. Použil svatá slova na lesní panny, ty se polekaly tak, že utekly do okolních lesů a s nimi zmizel i jelení skok. Vůz byl náhle volný a plnou rychlostí se rozjel směrem k vesničce. Čeledín byl pořádně vystrašený, když dojel zpět na statek. (pověsti z Vysočiny)
- V černém lese, jenž se táhne za Dobrošovem, je pověstné smutné místo „Malý dol“, kde prý bylo sídlo lesních panen. Sedávaly na pařezích v zelené sukničce, majíce rozpuštěné černé vlasy sahající až po paty. Kolem nich pobíhal dav vyžlat (malých psíků). Nebožtík Hrábek viděl prý jednou u potoka tancovat lesní panny a kolem nich pobíhat po stráni i v křovinách jejich strážce psi-vyžlata. V zmíněném dole rostlo divné bejlí; kdo je překročil, bloudil a nesnadno odtud cestu našel. (Al. Jirásek, Povídky z hor: Divous)
- Lesní panna hledí se vysvoboditi tím, že se provdá za muže z lidu, avšak musí jí slíbit, že jí nikdy neublíží; jinak by se stala zase lesní pannou a musila by čekat na své vysvobození sto roků. Nějaký sedlák si vzal lesní pannu za manželku. Před svatbou jí slíbil, že jí nikdy neublíží. Žili šťastně po dlouhou dobu. Jednou před žněmi odjel sedlák do města na trh. Jeho žena dala mezitím všechno obilí posíct, ač bylo stále zelené a do stodoly odvézt. — Hospodář vrátiv se a spatřiv, co se stalo, udeřil ženu několika klasy přes ruku a zvolal: „Je vidět, že jsi divá žena!“ Sotva to dořekl, lesní žínka zmizela. Druhého dne rozpoutala se nad krajinou zuřivá bouře a krupobití zničilo všechno obilí co zůstalo na polích. — Sedlák poznal, že chybil, zvláště když seznal, že obilí ve stodole dozrálo. Litoval svého přenáhlení, ale bylo pozdě, žena se do statku nevrátila.
