V tento den se v kostelech konají zádušní mše a věřící se za mrtvé modlí, neboť podle křesťanské víry duše zemřelých se v očistci očišťují z hříchu pozemského života. Jejich utrpení pak lze modlitbami, zádušní mší a konáním milosrdných skutků zmírnit. Podle lidové tradice duše zemřelých v předvečer svátku vycházejí při večerním zvonění z očistce, aby si v noci odpočaly od svých útrap, vracejí se ke svým blízkým, do domu, kde působily za svého pozemského života. Při ranním zvonění se vracejí zpět.
Dušičky jsou podle katolické terminologie svátkem Všech věrných zemřelých. Svátek se začal slavit v roce 998 ve francouzských klášterech benediktinů, kde ho ustanovil jejich opat Odilo a odtud se šířil do dalších zemí křesťanské Evropy a roku 1300 byla údajně schválena v Římě. V Aragonii toho dne začali kněží slavit tři mše svaté za zemřelé. Papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil r. 1748. K rozšíření na celou církev došlo až v roce 1915.
