Specifickým, regionálně vymezeným jevem byly obchůzky o dušičkové pečivo. Obyčej chodit po rohlíkách či na všesvatový rohlíky se vyskytoval na Doudlebsku až do poloviny 20. století. Pro rohlíky, na povrchu pomakované či pomazané povidly, anebo s takovou náplní, chodila mládež a dříve i dospělí. Děti ze zámožných rodin navštěvovaly své příbuzné a kmotry a nešlo jen o rohlíky, návštěva byla také projevem úcty a nepsanou povinností. Ostatní děti z méně majetných rodin obcházely s mošničkami v houfu od domu a dožadovaly se rohlíků říkankami:
„Na Dušičky pamatujme, nás ubohých podarujte,
potřební jsme botiček, ohřejou nám nožiček.
Nemám táty ani matičky, prosím pro svaté dušičky,
staré dejte košilky, přidejte punčošky,
pomodlím se za kmotřičky k svaté Trojici dycky.“