Na ukončení přástek probíhaly různé přástevnické oslavy, někde „spouštění“, jinde „přeslička“, či „vrkoč“, ale nejznámější byla „dlouhá noc“, která se držela zpravidla před Štědrým dnem, nebo po Třech králích, ale nejčastěji probíhala na čtvrtou postní neděli, tzv. “Družebnou“.
Všechny přadleny přepočetly upředenou přízi a nejpilnější, byla zvolena královnou dlouhé noci. Královna si musela zvolit krále, většinou toho, koho má nejraději. Král platil muzikanty a musel královně vyhotovit vrkoč, který se podobal homoli cukru a ona musela nejvíce na slavnostní večeři přidat, přeslici uchystat, koláče napéci a hochům dát pití. Také každá přástevnice něco koupila k dlouhé noci z peněz, které stržila za přízi přes úkol napředenou a za to si také pozvala svého hocha. U večeře, která se konala ve stavení královny není krom přástevnic nikdo, ale každá poslala od jídla výsluhu domů.
O čtyřech hodinách se dostavili muzikanti (housle, klarinet, flétna a fagot); když snědli několik placek, šli pro krále. Po příchodu krále se zasedlo ke stolu, královna do rohu, vedle ní král. Byla večeře: chléb, dva pekáče jahelníku, pacholek naléval pivo. Na to byly podávány na dvou mísách buchtičky odvárkou polité (omáčkou z povidlí), slepice s rýží a rozinkami, jitrnice se zelím, pečeně a naposled koláče a rosolka.
Když bylo po večeři šla královna pro přeslici, ta byla malá, ze dřeva švestkového, pěkně cínem vykládaná. Kužel byl naditý hebkým lnem a obtočen červeným fáborem. Na špici byla zastrčena kytice rozmarýny, od jejíhož vršku vlály strakaté stužky. Jak královna vešla, muzikanti počali hrát, král vzal královnu pod paždí a vše se hrnulo do hospody. Tam byl již stůl připraven, na něj královna postavila přeslici, muzikanti jej obsedli a počali hráti skočnou. Tancem, zpěvem a povídáním čas utekl do půlnoci.
Tu král se ztratil, šel pro vrkoč podobný homoli cukru - na kulatém prkénku, obloženým barevným papírem, ležel upečený věnec z dobrého těsta. V něm byly šikmo nahoru zastrčeny hůlky asi 15 cm dlouhé, na nichž byl opět nastrčen další menší věnec, a to se několikrát opakovalo. Na hůlkách byly navlečeny švestky, rozinky a další sušené ovoce, vše bylo nalepené i na upečených věncích. Na vršku vrkoče byla upevněna rozmarýnová snítka se strakatými fábory.
Vrkoč si odnesla královna domů. Něco rozdala mezi přástevnice, něco nechala pro sebe. Po půlnoci se starší rozešli, ale chasa zůstala. Již svítalo, když král s muzikanty královnu doprovázel domů k vratům. Stiskli si ruce, dali si dobrou noc a když muzikanti vyprovodili i krále, bylo po dlouhé noci.
zdroj: archiv Antonín ViK, Toč se a vrč, kolovrátku: Čeněk Zíbrt a Český rok od jara do zimy, Milada Motlová,
vyobrazení: ilustrace, Adolf Kašpar (1877, Bludov – 1934, Železná Ruda), z knihy Babička
