V Polabí (Královehradecko, Pardubicko) byl zaznamenán starobylý zvyk roznášení drobečků na pole, který měl zaručit dobrou úrodu. Tento úkol připadal družičkám zvaným „pamětnické“. Na hlavách měly věnce z drobných planých hruštiček. Čtyři družičky nesly na hůlkách uvázaný větší šátek — barevný, nebo jen prostý bílý — a v něm zabalené drobečky smíchané s pískem, aby se nerozlétaly. Před nimi kráčela jedna osamocená družička a na talířku nesla věneček. Další čtyři družičky nesly malé praporky upevněné na hůlkách. Sešly se v jednom stavení a po přípravě se pomalu a vznešeně vydaly po poledni k poli. Tam poklekly, pomodlily se Otčenáš a Zdrávas, nabrale ze šátku hrst drobečků a vyhazovaly je do vzduchu. Přitom pronášely:
Nesem, nesem drobečky,
pamětnický družičky,
kolik je těch drobečků,
aby nám Pán Bůh nadělil korečků.
Své veršované povídání opakovaly a uprostřed je pokaždé dvakrát či třikrát doprovodily tím, že vyhodily do povětří drobečky. Poté přešly k dalšímu poli a obřad znovu opakovaly. Počínaly si přitom s velikou odpovědností — a není divu: vždyť se věřilo, že právě na nich záleží, jaká bude v létě úroda. Když vypotřebovaly všechny drobečky a obešly určená pole, vrátily se v plné vážnosti zpátky do vesnice a tiše se v klidu rozešly.
Ze Staré Vody na Královéhradecku se dochoval tento zápis:
"To chodily dívky školou povinné pěkně ustrojené do polí rozhazovat drobečky, aby byla hojná úroda. Jednou na tu neděli od rána až do noci silně pršelo... Sám kaplan přišel a musely drobečky roznést. Chodilo se jen po cestě, po vokraji, nikdy né daleko. Stalo se to roku 1911 u nás"
---------------------------------------------------------------------------
zdroj: Pavel Toufar – Český rok na vsi a ve městě, 2004
vyobrazení: pohlednice, autorka R. Polejová
