Lidový obyčej koledování s novoročním proutkem se nejdéle udržel na Zálesí na Humpolecku. Dítky chodívaly o Novém roce s proutky, různě dlouhými. Proutek byl propíchaným po celé délce dřevěnými jehlicemi, které byly ozdobeny různobarevnými ústřižky látek nebo papíru a hrachem, na konci jich nabodaným. Vršek zdobilo obyčejně malé červené jablíčko, oříšek nebo papírová kytice a pentlička. Často byly použity pruty z trnky, která má přirozené jehlice. Dítky přijdou do stavení a říkají zpěvavě:
„Dej vám Pán Bůh dobrýtro
na to nový líto,
abyste měli leníček
jako tenhle proutíček
a na něm hlavičky
jako tyhle hráštíčky
na ten nový rok.“
Po přezpívání koledy hospodář proutek kupuje, smluvená cena byla v 19. století nejméně 3 krejcary. Koupený proutek dá si hospodář z jara do lnu, aby byl jako ten proutíček a měl hlávčičky jako ty hráštíčky.
Chození s proutkem není jen náš zvyk, chodilo se s ním koledovat i jinde, třeba ve Walesu, nebo v Bulharsku, kde se proutku říká survačka. Survačka je ozdobená větev dřinu obecného, který v Bulharsku symbolizuje zdraví, naději a život.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín Vik, Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbrt a Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře.
vyobrazení: ilustrace, Jan Herink (1918-2012) a pohlednice Cyril Kotyšan (1899, Braník – 1978, Braník)
