Při silnici z Police k nádraží mezí rozkošnými lesnatými stráněmi stojí už od dávných let zajímavý dřevěný mlýn. Je při něm i pila a vysoké stohy klád a nařezaných prken svědčí, že tu bývá hodně práce. Za dávných časů vedla tímto údolím jen docela úzká špatná cesta a místy se jezdívalo přes potok. Teprve v r. 1864 oživlo tiché údolí, byla postavena nákladná okresní silníce a při ní zřízeno několik průmyslových podniků. A dnes hrčí po silnici auta, rachotí vozy a pískají tovární sirény, což starý mezihorní mlýn neznal.
V mezihorním tichém mlýně ubytován byl před dávnými časy vodník a mlynáře i chasu všelijak škádlil. V šalandě mlýnské bývalo za dne neustále veselo, neboť jezdívalo sem mlečů z daleka a na semleté obílí si počkali. Nejraději si hastrman tropíval žerty ze sedláků, kteří vozili obilí do mlýna na fůrách a museli jezdit pod mlýnem přes potok. Často se vodník nepozorovaně vyšvihnul na vůz a koně se nemohli z místa hnout. Až když jej sedlák pěkně poprosil, seskočil z vozu a koně mohli jet dále.
Jindy shodil mu pytel z vozu, aniž toho sedláček zpozoroval a když už hodný kus cesty ujel, upozornil jej na to vodník se smíchem a sedlák k veliké radosti jeho byl nucen se vrátit pro pytel. Ale jednou se mu to nevyplatilo. Sedlák Téra z Petrovic odvážel si z mlýna několik pytlů mouky a otrub. Když dole přejížděl potok, shodil mu vodník nepozorovaně jeden pytel s moukou do vody, jen to žbluňklo. Sedlák se ohlédl a když spatřil vodníka smějícího se za vozem, skočil k němu a přetáhl jej dlouhým bičem tak, že se mu náhodou obtočil kolem krku a vodník byl chycen a nemohl z místa. Dopálený sedlák jich tolik nandal vodníkovi, že mu podruhé zašla chuť tropit si žerty ze sedláků.
