Kozy a kozlíci většinou provázeli kobylku či brůnu, někdy chodili i samostatně, proto se maska mohla vyskytovat i během adventního období. Bývali to obyčejně mladí chasníci, kteří tropili nezbednosti, trkali, hopsali. Děvečka jim do dížky dojila mléko – pivo, které dávala ochutnávati hospodáři apod. V některých částech Moravy kozel přebíral úlohu medvěda, coby představitele plodivé síly.
Hlava kozlíka bývala buď vyřezána ze dřeva, nebo se vyráběla tak, že mládenec rozštípl silnou hůl a do rozštěpu vložil starý černý klobouk smáčknutý ke straně, případně čepici. Jindy jako základ posloužila obyčejná motyka, kolem které se omotaly staré hadry. Tuto improvizovanou hlavu držel nositel před sebou, zatímco on sám byl schován pod houní nebo kožichem obráceným srstí navrch.
Jednoduchý kozlík se dal vyrobit z větve s vidlicovitým zakončením. K jedné straně vidlice se přivázala vycpaná rukavice palcem dolů, což znázorňovalo kozí bradu. Nad ni se do vidlice upevnila druhá rukavice, jejíž palec představoval ucho. Maskovaný držel větev za její nerozdvojený konec, shrbil se a pomocník ho přikryl plachtou nebo houní až k této improvizované hlavě. Takto zhotovená koza, s růžky vyčnívajícími z rukavice, pak trkala přihlížející – a někdy i velmi citelně.
Ukázka obchůzky z roku 1893:
Odrostlejší chasníci se v masopustní úterý oblečou za maškary: za myslivce s flintou, za vojáka (oficíra), za sedláka s koženkami. Každý se vede se svou „paničkou". Za nimi jde nejkomičtější osoba, žid s kozou (chasník přestrojený za kozu). Jdou od domu k domu v páru za sebou, jen žid s kozou slídí, kde by se, co k snědku dalo polapit. Toho dne totiž je dovoleno brát, jako prvního dubna lhát a navádět. První pár, když přijde do světnice, podá selce a sedlákovi napít kořalky s pitvornými, směšnými poklonami, ničeho nemluvě, aby se neprozradili. Za to dostávají peníze, buchty, šišky atd. Když obejdou ves, při čemž často dost divoké žerty se provozují, jdou k hospodě. Ale nejsou všichni. Koza se ztratila! Jdou ji hledat, když ji spatří nedaleko hostince, namíří myslivec, vystřelí a koza padne. Žid začne bědovat, arci vše jen posuňky: ruce spílat a myslivci hrozit. Pak zajel sedlák s trakařem pro kozu, naložil ji a zavezl do hospody, kde se pak tancuje při muzice. (Z Blovicka (Vohřeledy), časopis Český lid, 1893)
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: ilustrace z časopisu Český lid, Velké Ćíčovice, kolem roku 1900
