Severočeská varianta kobyly, typická zejména na Podřipsku. Maska brůny byla nákladnější a také mnohem strašidelnější. Představovala ale i bílého koně, podobala se někdy žirafě, velbloudu, beranu nebo koze. Na hlavě měla připevněné kozí nebo beranní rohy. Nejčastěji má brůna však podobu koně, který se dříve na venkově vyskytoval běžně a touhou každého hospodáře bylo mít dobré koně, byla to jeho pýcha.
Název brůna neznamená nic jiného než označení pro koně bílé barvy – bělouše. Právě bílá barva, tvořená prostěradlem, je pro tuto maškaru (někde nazývanou též klibna) typická. Bílý kůň byl pro své zbarvení odedávna považován za výjimečného a posvátného tvora, jehož uctívání známe již ze staroslovanských obyčejů. Tuto posvátnou úctu dokládá i starobylé proroctví: „A tu pojede (sv. Václav) po Karlově mostě, zakopne jeho brůna (bělouš) a vyrýpne kopytem z kamene Brůncvíkův meč. Ten je pevně a hluboko zazděn v Karlově mostě do pilíře.“
V masopustním průvodu byla často vedena židem, který ji drezůroval a brůna na jeho pokyn prováděla různé cirkusové kousky. Jejím úkolem bylo budit hrůzu. Brůna z Doksan byla s jedoucím panákem.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: fotografie
