Některé masky jsou i tisíce let staré a můžeme v nich tušit pozůstatky prastarých náboženských představ a rituálů. V současné době je tedy téměř nemožné odhalit prvotní smysl i původní podobu starých masek. Lidé ale věřili v přírodní síly a zákonitosti, a tak se pravděpodobně rituálně převlékali za mocná zvířata a jiné fantaskní bytosti ve snaze probudit a převzít jejich užitečné vlastnosti a schopnosti. Masky měly původ nejen magický, ale i zábavný.
Podobné masky můžou mít několik různých názvů, naopak jindy se pod jediným názvem skrývá několik variant, jejichž podoba se kraj od kraje liší. Za nejtypičtější a vůbec nejstarší masky masopustu na našem území jsou považovány jednoznačně zvířecí (zoomorfní). Představují nejstarší zbytky lidové víry a v převážné většině jsou pro masopustní obchůzku zásadní. V některých případech přebírají samotný symbol masopustu (např. medvěd, nebo klibna). Tento typ masek je spojován s plodností a sílou. Symbolika ustáleného obřadního chování maškar měla přinést hospodáři a jeho rodině plodnost a ochranu před zlými silami. Součástí tanců a obřadních zvyků bylo skákání do výšky, které mělo zajistit vysoké obilí a bohatou sklizeň lnu a konopí.
Přeměna v maškaru se dosahuje různými prostředky, líčením obličeje a maskou, larvou (duch mrtvého, strašící lidi), či škraboškou (jde o původní český výraz). Přestrojením do jiného odění a použitím rekvizity se pak dotváří ráz postavy. Pro maskování se v lidovém prostředí využívalo domácích materiálů, papír, dřevo, povlečení, staré obrácené kožichy, kůže. V lidové tradici se medvědí maska vyskytuje v přestrojení z kožešiny a až do 18. století mělo jít o kožešinu medvědí. Maska medvěda se vyskytuje i v převleku z hrachoviny a ze slámy.
Pestrou škálu antropomorfních masek tvoří různé převleky mužů za ženy v žertovných a zesměšňujících figurách. Přestrojování mužů za ženy je starého data, tak se v larvách a v ženském rouše proháněli mladí měšťané v posledních dnech masopustu v roce 1493 v Praze. Velká skupina zahrnuje masky zpodobňující typické postavy tradiční vesnice a parodující rozličná povolání, zaměstnání, stav (kominík, dráteník, hajný, lékař, flašinetář, hasič, vysloužilý voják, řezník, doktor, Dorka s dítětem), postavy z cirkusu (šašek, klaun), představitelé jiných etnických skupin (turek, cikán a cikánka i s vozem, indiáni, černoši). K oblíbeným maskám patří bába nese dědka nebo bába nese turka atd. Dříve se za maškary převlékali výhradně muži a zastávali tak i ženské role, podobně, jako tomu bylo v antickém divadle.
Při obchůzce byly maškary vždy pohoštěny koblihami a dalším pečivem, zabijačkovými pochoutkami, kořalkou či pivem a dostávaly také výslužku v podobě obilí, peněz a všelijakých dobrot. Někde prosmýčily chalupu i hospodářství a co uviděly, sebraly. Na Moravském Horácku všechny maškary nosily „rozmarýn“, což byla kytka z barevných pentlí. Veškeré obřady a zvyklosti mívaly souvislost se zemědělskými pracemi, neboť po dlouhé zimě se v tomto čase všichni začínali připravovat na jaro. V současnosti maškary plní hlavně funkci zábavnou a jejich původní smysl je z velké části zapomenut, ale ani dnes neopomenou popřát štěstí, zdraví a prosperitu všem přihlížejícím.
V některých oblastech, například na Hlinecku se obchůzky vyznačují po několik generací téměř nezměněnou formou. Maškary jsou dvojí: červené (pěkné), ty bývají nalíčeny červeně a převlékají se za ně svobodní mládenci, kteří představují čistotu, nevinnost a radost. Líčí se červenou tvářenkou, rtěnkou a působí čistě a upraveně. Mezi červené masky patří například čtveřice tanečníků - turků, strakatý (laufr) se ženuškou. Druhá skupina maškar, černá (škaredá) patří mužům ženatým. Škaredé masky mají začerněné tváře a zosobňují zejména plodivou sílu. Mezi černé masky patří: slaměný, kominík, žid a ras s kobylou.
Průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí a kontaktují se s obyvateli domu. Každému přejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky podle jeho přání. Čtveřice turků zatančí před každým obydlím tzv. kolečko, podle tradice musí vysoko při tanci skákat, aby vyrostl vysoký len a vysoké obilí. Zástupci černé maškary dotírají na přihlížející a tropí s nimi různé rozvernosti. Obchůzka končí poražením kobyly (ras ji srazí čepici), scénkou v níž je kobylce, masce personifikující konec masopustu, vyčítány různé hříchy. Po chvíli je probuzena k životu. (Masopustní obchůzka v Blatně je zapsána na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti v české kultuře - Eva Večerková
