Zatímco medvěd je výločně masopustní postava, maska koně má širší dosah. Vyskytuje se v období od adventu k masopustu, tedy mikulášských obchůzkách a v Čechách i kolem svátku Tří králů. Vystupuje pod různými názvy (kobyla, klibna, šiml) a v některých krajích, jako na jihozápadní Moravě je dodnes hlavní postavou maškarního průvodu.
Hlavní úlohou této masky bylo u každé chalupy ušlapat hnůj, aby byl dobře uleželý a hospodář tak měl velkou úrodu. Lid u nás si vypravuje, že obchůzka s klibnou se u nás koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna tedy podle lidového výkladu značí velblouda. Proto jsme se s klibnou či brůnou mohli setkat v některých oblastech již u mikulášských obchůzek a odtud se přenesla i do veselic masopustních. Původ slova je nejasný, snad můžeme vycházet od pojmenování z východních Čech – „chlipná“. Z toho mohlo vzniknout v jižních Čechách „chlibna“ nebo „klibna“. Ve staročeském slovníku jsou slova jako „chlipý, chlípný“ vyložena jako sexuálně žádostivý, bujný.
Maska klibny byla dříve vyrobena například tak, že se vzala sekera či hůl, obalila se hadry a uhlem se namalovaly oči, případně huba. Člověk si přes sebe hodil prostěradlo nebo jiný kus látky a do ruky vzal hlavu. Tělo kobyly mohlo být přizdobeno pentlemi, stejně tak ocas.
Nejčastěji však masku tvořili dva muži, kterou doprovázeli dva dovádějící kozlíci. První muž nese koňskou hlavu, vyrobenou nejčastěji ze dřeva či plátna vycpaného hrachovinou, nebo slámou. V koňském krku je udělán otvor pro oči. Druhý se ho drží za ramena a představuje zadní část koňského těla. Oba dva jsou přikrytí plachtou či prostěradlem. Někdy na nich může sedět i jezdec, ale to je pak pro silné chlapy. Klibnu vodí veselý člověk, překypující radostí. Pusa se mu nezastaví, stále žertuje, chce klibnu prodat, ale těžko ji někdo koupí, a tak aspoň v chalupě dostanou trochu toho obilí. Prodej mohl probíhat i takto: "Tuhleta kobyla je dobrá do tahu, je nenáročná na ustájení, není mlsná, i hřebíky žere, takovou nikde nekoupíte!" A hospodář odpovídal: "Takovou herku nechci, vždyť je samý žebro!“ V některých oblastech se pohybovala sama, splašeně vbíhala do chalup a působila všeobecný zmatek a veselí. Někde při zábavě v hospodě „chcípla“ a Žid ji odkoupil.
Klibnu mohl doprovázet žid, sedlák, kočí anebo ras, který ji popohání zezadu a prodává k porážce, proto býval oblečen do řeznického kabátu a jeho atributem byla červená barva na bílém oblečení a tváři, znázorňující krev a uzeniny. Jinde klibnu přestavuje jediný člověk, který opět v rukou třímá koňskou hlavu, kolem sebe má připevněnou konstrukci, na které byl mnohdy přidělán i pravý koňský ohon. Někde má tato maškara podobu kobylky, na které jede husar. V tomto případě bývá hlava koně docela malá, připevněná na konstrukci, kterou má kolem pasu člověk převlečený za jezdce.
V některých oblastech, zejména pak na Českomoravské vrchovině, hrála kobylka při masopustních slavnostech zásadní roli. Zosobňovala hříšného Masopusta, a tak ji na konci každé obchůzky za střeštěnosti, které byly napáchány odsoudili k smrti. Ale aby se naplnil smysl masopustního svátku bylo nutno kobylu opět vzkřísit, nejlépe panákem slivovice a tak symbolicky obnovit život, radost a jaro.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: fotografie
