Postava Masopusta se na Moravě v masopustních průvodech prakticky nevyskytovala. Navíc by tato personifikace poživačnosti, nemírnosti v jídle, pití a dalších požitcích nepůsobila příliš výchovně. Do vesnického prostředí se dostala z měst, kde se původně objevovala při rozverných žákovských hrách, nebo oslavách konce masopustu v pivovarech. V Praze ještě v 19. st. snad nebývalo jediného pivovaru, kde by se tak nebavili. Šlo o podívanou, které se zúčastňovalo mnoho diváků.
Pokud se místy v průvodech maska Masopusta objevuje, tak je hlavní postavou. Na hlavě má červenou čepici nebo klobouk. V ruce drží džbán anebo láhev s kořalkou. Jeho kostým je zhotovován ze spousty barevných odstřižků látek a růžiček - čím pestřejší, tím lepší. Na závěr pochůzky ho čeká zpravidla obvinění ze všech možných i nemožných hříchů a nemravností, poté soud, a nakonec za doprovodu pláče a naříkání symbolická smrt a pohřeb.
Bakchus, Bakus (či Bachus), patron všech ochmelků, míval podobu veselého a tlustého muže s korbelem piva nebo lahví vína v ruce. Jeho jméno odkazuje na antického boha Bakcha (řecky Dionýsa), boha vína, plodnosti a nespoutaného veselí. V masopustních průvodech se tato postava často objevuje jako figurína sedící na sudu piva. Právě Bakus bývá v některých krajích na konci masopustu rituálně ‚usmrcen‘ namísto kobyly či basy – figurína je utopena v potoce, kašně, nebo symbolicky zakopána do sněhu. Přestože byly tyto nevázané oslavy na konci 19. století místy úředně zakazovány, tradice se v mnoha oblastech dochovala dodnes.
