V masopustním období, od 7. ledna se hojně konaly svatby. Tento čas byl pro ně nejvhodnější, a to z čistě praktických důvodů, v hospodářství bývalo málo práce a bylo dosti času ke slavení hlučných veselek a také byly zásoby jídla ze zabijaček. Během masopustních zábav byla vždy příležitost k vzájemnému namlouvání a často zde vznikaly zárodky nových vztahů, které byly o následujících masopustech zpečetěny svatbou. Do svateb tak pronikalo mnoho masopustních prvků a naopak. Součástí tradiční svatby byly i různé iniciační projevy, které vyjadřují přijetí nevěsty mezi vdané ženy. Ale například poslední tři dny masopustu (od neděle do úterý) se neměl nikdo ženit a vdávat, jinak bylo jisté, že se oba manželé zblázní.
Když nebylo v celé vesnici o masopustu, tedy od 7. ledna ani jediné svatby, tak se říkalo masopustu „prašivý masopust“. A dále se soudilo: „V kterém místě není v masopustě svatby, tam bude toho roku málo housat, neboť ponesou husy jalová vejce. Odtud „jalový masopust, jalové husy“. O dívce nebo mladíku, o nichž se věřilo, že tak snadno se nevdá, nebo neožení, se říkalo: „Bude míti svatbu až bude v létě masopust“, tj. nikdy.
