Voňavý národní symbol, který léčí horečku i neklidný spánek
Jen málokterý strom je tak hluboce zakořeněn v české kultuře a historii jako lípa srdčitá (Tilia cordata), známá také jako lípa malolistá. Tento majestátní opadavý strom z čeledi slézovitých byl v roce 1848 na Slovanském sjezdu v Praze oficiálně vyhlášen naším národním symbolem. Zvolení lípy lze vnímat jako národní vymezení vůči útlaku a agresivitě velkoněmecké říše, která si vybrala jako svůj symbol dub. Lípa spolu s dubem patřila mezi dřeviny, které indoevropské kmeny uctívaly od nepaměti a staří Slované věřili, že lípy zahání nečistou sílu a zlí duchové se jí bojí. Naši předkové ji proto vysazovali kolem kapliček a křížků, zavěšovali na ně obrázky Panny Marie. Lípa se také často sázela blízko obydlí, protože se věřilo, že do něj pak neudeří blesk – prý proto, že se pod ní ukryla Panna Maria se svým synem, když byla pronásledována.
Lípa je však mnohem více než jen historickým symbolem a okrasou vesnických návsí. Na přelomu června a července se mění v obrovskou zelenou oázu, která omamnou vůní svých medonosných květů láká tisíce včel a vytváří tak základ pro vysoce ceněný lipový med. Pro svou schopnost dožít se až stovek let a dorůst do výšky přes 30 metrů byla tradičně vysazována jako „rodový strom“ při narození prvního syna nebo u příležitosti významných historických událostí. Rostoucí strom pak připomínal rozmach a sílu ducha a rychle plynoucí roky života. Pod lípou odpočíval Jan Žižka při válečném tažení, kázal pod ní i mistr Jan Hus. Dokonce se říká, že Přemysl Oráč chodil v „lýčených střevících“ upletených z lipového lýka. Pod lipou, na návsi se za teplých letních večerů scházívali lidé ke společnému popovídání. Pod lipami se odbývaly obecní porady a konaly se slavnosti. Spisovatel Primus Sobotka mluví o lípě krásnými vzletnými slovy: „I nerozpakujme se nazvati lípu nejkrásnějším stromem listnatým. Přidejme k tomu libou vůni květu lipového, jejž obletují celé roje včelek bzučících a pod hustou korunou za úpalu letního chládek miloučký, a pak mi ukažte člověka, který by si tohoto stromu nezamiloval!“
Její měkké dřevo je navíc po staletí nenahraditelným materiálem pro řezbáře a truhláře, uplatnění našlo při výrobě nábytku, dřeváků, hudebních nástrojů, kolébek, rakví nebo betlémů. Lipové dřevo nalezneme i v kostelích, vyřezávaly se z něj oltáře a sochy svatých, proto se někdy nazývá také “svaté dřevo”.
Pověry, kterým věřily naše prababičky:
Náš národní strom něžně zvaný lipečka symbolizuje matku, má silnou ochrannou a uzdravující moc a spirituální sílu. Na posílení duševních schopností a vnitřní harmonie stačí prý po západu slunce chvíli postát mezi dvěma rozkvetlými lipami.
- Neobyčejně silnou magickou energii má dvanáct lip vysazených do kruhu. V jeho středu může prožít mystickou chvíli i méně vnímavý člověk, pocítí láskyplnost a krásu.
- Lípa bývala vysazována poblíž stavení jako ochrana před Perunovým bleskem, hromovládce se prý zastaví před její vůní a krásou.
- Ratolesti lípy se věšely nade dveře a okna i jako obrana před čarodějnicemi. Přidávaly se i do svatební kytice, protože lipové listy svým tvarem představují věrnost a lásku.
- Před svátkem (30.4.) Filipa a Jakuba se trhala lípa, dávala se do petlic od stájí a do trámů nad dveře stájí. Tím prý čarodějnice ztrácejí svou moc. Lípa se také kropila svěcenou vodou.
- Věřilo se také, že mezi lípou a černým bezem se nachází posvátné místo a vloží-li tu manželé do prázdné kolébky lipovou ratolest a poprosí, brzy přijde požehnání.
- Mísa, ve které se zadělává na posvátný chléb svatojánské noci, do nějž se zapékají lipové květy, musí být ručně vyřezaná z lipového dřeva.
- Kde byl v domě květ bezový, lipový a hadí koření, tam nebylo bolestí ani mření.
- Pokud byl dobytek očarován, měl se šlehat lipovým proutkem. Také lýko lipové má v pověrách své užití proti moci čarodějnic a ďáblů, u nás se o něm vypráví v pohádkách o vodníkovi.
Jak vznikl dub a lípa: O věčné lásce
O původu lípy a dubu vypráví stará římská báje dojemný příběh. Jednoho dne se nejvyšší bůh Jupiter (Joviš) rozhodl sestoupit na zem, aby se přesvědčil, jak lidé žijí. Vzal na sebe lidskou podobu a v doprovodu boha Merkura bloudil světem. Po dlouhé cestě oba bohové dorazili k chudé, skromné chaloupce. Žil v ní šedivý stařeček Filemon se svou starostlivou manželkou Baucis. Ačkoliv byli tito starouškové velmi chudí, měli srdce na pravém místě. Pocestné přivítali s nevídanou vlídností a pohostinností. Snasli na stůl ty nejlepší pokrmy a nápoje, které doma měli, a s láskou je cizincům nabídli.
Když hostina skončila, bohové odhalili svou pravou totožnost. Za jejich nezištnou dobrotu jim slíbili splnit jakékoliv přání. Manželé dlouho neváhali. Netoužili po bohatství ani po moci. Přáli si jediné: aby jim bylo dopřáno odejít z tohoto světa společně, ve stejný okamžik, a nemuseli tak prožívat bolest ze ztráty toho druhého. Všemocný Jupiter jejich prosbu s pohnutím přijal. Jako první odměnu proměnil jejich chatrnou chaloupku v nádherný mramorový chrám, kde manželé prožili další dlouhá a šťastná léta. Když nadešel jejich čas a oba starouškové spolu harmonicky rozmlouvali na prahu svého chrámu, jejich přání se naplnilo. Starý Filemon se proměnil v mohutný, pevný dub a jeho milovaná Baucis v košatou, voňavou lípu. Jejich koruny se propletly v trvalém objetí. Sousedé pak po celá staletí ukazovali na tyto dva posvátné stromy, které vyrostly jako věčná památka na lidskou dobrotu, pohostinnost a věrnou lásku. (zdroj - 1878)
Nejmohutnější strom v ČR – Vejdova lípa
Nejmohutnější lípou na území České republiky je Vejdova lípa, jejíž obvod kmene měří 1225 cm. Věk lípy není přesně znám, uvádí se 600 i 850 let. Jisté je, že bude starší než obec Pastviny (vznik r. 1513), v jejíž katastru roste. Kmen stromu je dutý, v 70. letech byla zakryta šindelovou stříškou. Dnes je volně přístupná, kmen stromu obejme 11 dospělých lidí. Strom je opředen mnoha pověstmi – jedna z nich vypraví o malém pasáčkovi, který spadl do dutiny. Od té doby se v noci ozývalo se stromu sténání a v koruně se objevovalo světlo. Vše ustalo, když se kmen otevřel a bylo možné do něj vstoupit. Lidé tam pak našli z pasáčka už jen kostru. Dutina stromu se otevřela někdy počátkem 20. století a podle dobového hlášení četnické stanice se tam pohodlně vešel stůl a čtyři židle. (odkaz – www.kudyznudy.cz)
Účinky na zdraví:
Čaj z lipového květu je vyhlášený a všeobecně známý lék proti chřipce a s ní souvisejícími onemocněními. Jeho hlavní léčebnou vlastností je silný potopudný účinek a schopnost snižovat horečku. Má i odhleňující účinky, proto přidáváme lipový květ do čajových směsí na průdušky a proti kašli. Ředí krev, tím preventivně působí i proti zánětu žil, angině pectoris a infarktu myokardu a mrtvici.
Pokud často trpíte těmito problémy a potížemi: žaludeční nevolnost, nadýmání, zácpa nebo křeče žaludku a střev, pak je pro vás šálek lipového čaje to "pravé ořechové", nebo spíš pravé lipové 😊. Směs sloučenin a chemických látek, které se nacházejí v lípě srdčité, totiž pomáhají snížit žaludečně-střevní (gastrointestiální) potíže.
Jak pomalu a dlouho lípa žije, tak působí i čaj z lipového květu. Můžeme ho pít jako univerzální, preventivní čaj, ale musíme ho pít trvale. Až po delší době se ukáže léčebná hodnota lípy v celé šíři. To ovšem nic nemění na osvědčeném použití krátkodobém nebo jednorázovém. (odkaz – www.bylinkyprovsechny.cz)
Lipový likér:
Pro jeho přípravu budeme potřebovat 1 litr vody, 500 g cukru krupice cukru, 1/2 litru lihu nebo 1 litr vodky a 3 větší hrsti čerstvě natrhaného lipového květu. V 1 litru vody svaříme cukr. Do alkoholu naložíme lipový květ a necháme stát minimálně 2 týdny. Pak slijeme a odvar zředím e cukerným nálevem. Necháme ještě několik týdnů uzrát. Tento likér se používá na rýmu, kašel, zánět průdušek, onemocnění ledvin, močového měchýře, žaludku, při nemocech střev a revmatismu.
Zdroj: knižní archiv Antonín ViK a Klára Trnková – Magické byliny
