Měsíc leden kdysi Římané vůbec neznali, protože jejich rok byl desetiměsíční. Až později byl počet měsíců upraven na dvanáct, ale stále s různým počtem dní. Pro Římany začínal rok březnem, a to s příchodem jara. Až v roce 46 před našim letopočtem zavedl římský císař Julius Ceasar tzv. juliánský kalendář, s ním jsou doloženy lednové kalendy tedy bujaré oslavy přicházejícího nového roku spojené s hostinami a vzájemným obdarováváním.
Juliánský kalendář převzala i křesťanská církev, ale za první den roku označila až 6. leden, tedy den Zjevení Páně, který dnes známe pod lidovým označením Tři králové. V polovině 4. století se začátek nového roku přesunul na 25. prosinec. Nový rok se tak připojil k oslavám narození Ježíše Krista. Boží hod vánoční tak sloužil jako počátek nového roku až do obecného přijetí gregoriánského kalendáře, který zavedl v roce 1582 papež Řehoř IIX., ten ustanovil jako nový rok 1. leden.
O pojmenování prvního měsíce:
Římané svůj první měsíc nazvali januaris – na počest boha Januse, boha začátků či konců, ale je i symbolem změny. My jsme si první měsíc v roce pojmenovali po svém a dali mu krásné a poetické jméno – leden. Jeho označení vychází z přesvědčení, že celou přírodu poutá, resp. by měl poutat – led. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka.
