Káča, jako hračka doprovází děti doslova od nepaměti. V každé vesnici bylo dříve vidět, jak děti prohání káču. Klasická káča je necelých 10 cm vysoký kužel o průměru asi 5 cm. Pro roztočení se na káču navine provázek, hráč káču odhodí, přidrží konec provazu, za který se případně ještě zatáhne; rozvíjení provázku udělí káče dostatečnou rotační energii, aby káča mohla zůstat rotovat na špici. Dříve se místo samostatného provázku používal bičík, káča se hodila roztočená na zem a rotace se pak bičováním posilovala.
Archeologicky jsou, jako prehistorické hračky či nástroje na principu káči, doložené na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Nejstarší káča je doložená ve městě Ur (kde byl nalezen i nejstarší, na obdobném principu pracující, hrnčířský kruh), datovaná do roku 3500 př.n. l. V České republice je archeologicky doložený fragment káči ze středověkého Hradce Králové.
