Kořeny vinařství najdeme ve starověkém Řecku okolo roku 6000 př.n.l. Některé zdroje ale uvádí, že pochází z Gruzie nebo Arménie, kde začali holdovat vínu již o dva tisíce let dříve. K nám s největší pravděpodobností přivezli víno římští legionáři, kteří osázeli vinnou révou kopce pod Pálovou a víno na Moravě už zůstalo. Odtud se v 9. století rozšířilo do Čech a jeho pěstování dále vzkvétalo. Někteří autoři tvrdí, že vinnou révu přinesli Markomané už někdy kolem roku 58 př.n.l., kteří k ní přišli díky svým kontaktům s římskými provinciemi, kde už tehdy byla réva zcela běžnou kulturní rostlinou.
Víno zachutnalo i sv. Ludmile:
Podle jiných názorů se zakládání vinic a zkvašování moštu v Čechách ujalo až v 9. století a první vinice založili křesťanští misionáři z Panonie, kteří přišli do Čech přes Moravu. Zcela prokázané je, že spolu s šířením křesťanství v 9. století proniklo pěstování vinné révy za hranice Velkomoravské říše. První písemné doklady o tom najdeme až v 11. a 12. století, kdy kronikář Václav Hájek z Libočan píše, že už roku 892 na slavnosti u příležitosti křtu nejstaršího syna českého knížete Bořivoje se víno poprvé pilo jako světský, nikoli jen bohoslužebný nápoj. Jako dar prý tehdy poslal sud vína na slavnost kníže Svatopluk. Právě toto moravské véno údajně velice chutnalo Ludmile, manželce knížete Bořivoje, která okamžitě přikázala přivézt vinnou révu z Moravy do Čech a pod valy rodné tvrze Pšovanů v mělnickém kraji založila první vinice.
