Vyprávění také o tom, jak se svátek dostal na americký kontinent.
Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku, jde ale o anglosaský lidový svátek, který vznikl z předkřesťanských keltských tradic. V předvečer 1. listopadu slavili Keltové jeden ze svých významných výročních svátků – Samhain, kterým se uzavíralo teplé období a začínal nový keltský rok. K svátku se musel uklidit dům, vynést špinavá voda, zahasit starý oheň a večer rozdělat nový. Byl to však také den, kdy se zemřelým a mrtvým předkům přinášely oběti, i živé. Keltové věřili, že v den mrtvých je na dvanáct hodin zrušena hranice mezi světem živých a říší zemřelých. Věřilo se, že duše zesnulých se v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých. Aby duchové viděli na cestu, lidé jim svítili svítilnami z vydlabaných řep, převlékali se do starých hadrů a malovali si obličeje, aby byli ochráněni před zlými duchy. Dnes se místo řepy používají dýně, neboť jich roste více a jsou i praktičtější.
A jak se dostal tento anglický svátek na americký kontinent? Když přistěhovalci ze Skotska a z Irska přišli do Nového Světa (prchali před hladomorem), přinesli si sebou své tradice, pověry i strašidla. Irové původně ve své vlasti vyřezávali řepu, ale když přišli v Americe na to, že dýně je mnohem měkčí a je s ní více zábavy, na řepu rychle zapomněli. A tak se na celém světě vyřezávají světlonoše z dýní, i když už jen málokdo zná příběh irského chytráka Jacka O'Lanterna. Jen pro připomenutí, i u nás v některých regionech připravovali pozůstalí pečivo pro mrtvé návštěvníky a vyřezávané řepy se svíčkou zdobily okenní parapety.
