Paradoxem zůstává, že ačkoli je květen vnímán jako měsíc lásky a jeho první den patří polibkům, svateb se v něm koná málo. Váže se k nim totiž známá pověra: "Na svatbu v máji do roka máry." Také se místy říká: “Po svatbě v květnu odletí láska stejně jako květy z třešní. “
Podobné předpovědi byly mezi lidmi velmi rozšířené. Národopisci navíc upozorňují, že strašidelné pověry zakazující májové svatby nevznikly jen tak pro nic za nic. Měly zcela praktický důvod, vrcholící jarní práce na polích. Církev i vrchnost se zkrátka snažily svatby posunout na dobu, kdy se na polích nerozhodovalo o budoucí úrodě, aby lidé místo veselení řádně pracovali.
Pověra "Svatba v máji, do roka máry." vznikla nejspíš v 18. nebo 19. století. Tehdy bylo ještě samozřejmé, že se pár poprvé miluje o svatební noci. A právě tehdy mohla žena otěhotnět. Dítě počaté o květnové noci by se tak narodilo v únoru. Jelikož tehdy byli lidé závislí na přírodě a jejích proměnách, dítě by přišlo na svět zrovna na sklonku zimy – tedy v době, když už se lidem v sýpkách výrazně tenčily zásoby jídla. Hrozilo proto, že organismus rodičky mohl být po zimě značně vyčerpaný hladověním a na porod už nemusela mít dost sil. Mohla tak při porodu zemřít vysílením – podobně jako její miminko. Z několik stovek let starých církevních kronik lze vyčíst tvrdá fakta, a to taková, že úmrtnost u májových (komplexně vzato jarních) nevěst byla skutečně prokazatelně vyšší, než u nevěst letních či podzimních.
Květnové nevěsty se však v minulosti nehrozily pouze smrti při porodu, ale jelikož musely od jara do podzimu tvrdě pracovat také na poli, byl pro ně velkým strašákem i samovolný potrat. To je ale hodně dávná historie, takže dnes májovým svatbám snad už nic nebrání.
Pranostiky a pověry:
- Ženich nebo nevěsta oddaní v máji, budou brzy na onen svět povolání.
- Nežeň se v máji, budeš hned v ráji.
- Rád by se oženil, květen však brání.
- Svatby v máji, šťastné nebývají.
- Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.
- Svatba v máji, volá na máry.
- Na svatbu v máji do roka máry.
zdroj: archiv Antonín ViK a Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
