Oblíbeným zvykem bylo třásti plotem nebo stromem v noci svatoondřejské, podobně jako tomu bylo o Štědrém večeru. Děvčata třesouce plotem zpívala:
Třesu, třesu tímto plotem, všecí svatí mým životem.
Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes.
V krajích slezských děvčata říkala:
Svaty Ondřeju, ja tobě plotem chvěju,
abys mi pověděl, kterého dostanu.
Nejen dívky, ale i mladí mládenci a junáci se obraceli v záležitostech srdce k sv. Ondřejovi a rovněž jako děvuchy třásli stromem, aby zvěděli, jakou dívku mu chystá tajemná budoucnost. Třesa stromem říkali:
"Svaty Ondřeju, ja stromem chvěju, abys mi ukázal, koho se naděju."
Když se stromové větve utišili, počítal: „selku, zahradnicku, hofersku, pansku“, při čemž bedlivě pozoroval, při kterém z těchto slov se pohnuly větve nebo sporé zbytky listů na stromě, takovou dívku dostal prý za ženu.
Na den sv. Ondřeje dívky na našem venkově sázely do květináče haluzku, kterou zalévaly vodou, nabíranou do úst. Jestliže se haluzka zazelenala do Božího hodu, bylo dívce znamením, že se týž rok vdá.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov
vyobrazení: pohlednice, autor: Josef Mukařovský (1851, Mohuč – 1921, Klatovy)
