Svátek svatého Ondřeje byl považován za přelomové datum – za začátek zimy a počátek adventu. Spolu s Velkým pátkem, svátkem Narození sv. Jana Křtitele (24. 6.) a Štědrým dnem byla svatoondřejské noci přisuzována velká věštitelská moc. Věřilo se, že právě ona dokáže odhalit budoucnost každému, kdo se ptá. Věštění v tento den má velmi starý, předkřesťanský původ. O svatoondřejské noci se také říkalo, že se v ní probouzejí zlé síly, docházelo proto k jejich zaříkávání a provozování ochranných rituálů. Všechny venkovní práce musely být bezpodmínečně dokončeny před soumrakem, jinak hrozila návštěva čarodějnice.
Lidé dříve vnímali přírodu mnohem citlivěji než dnes. Zemědělci věděli, že voda – jeden ze základních činitelů života – se brzy na dlouho skryje pod ledem, a proto chtěli ještě naposledy nahlédnout do nitra země a zeptat se na svůj osud a budoucnost: na úrodu příštího roku, na lásku a manželství, na život i smrt. Ondřejova noc byla považována za noc věštění, během níž se svobodné dívky i mládenci snažili zjistit, kde je čeká partnerské štěstí. Osudové otázky kladli také stromům, okolní přírodě a prostředí, v němž žili. Naši předci chodili do sadů a třesením větví přivolávali duchy a bůžky, vysekávali díry v ledu či pozorovali chování domácích zvířat. Na prvním místě těchto dotazů však stály ženské vdavky, neboť svatý Ondřej je patronem nevěst:
- Jedna z nejznámějších takových pověr je ta, že nezadané dívky vysekávají v ledě „přerublu“ a při měsíčku hledí do ní, hádajíce podle stínu, jakého muže, která dostane. (Frýdecké hory)
- V jiném kraji se nezadané dívky scházely večer a na ošatkách točily šátky a říkaly říkanku. Které z nich přitom šátek z ošatky vyskočil, ta se měla do roka vdát.
- Jinde hádají budoucnost tím, že pod čtyři hrnečky položí chléb, hlínu, hřeben a prsten. Kdo si odkryje hlínu, do roka zemře, kdo hřeben, bude nemocen, chléb zvěstuje statky pozemské, prsten svatbu. (na Příborsku)
- Někde bývalo zvykem, že děvče v předvečer sv. Ondřeje dalo do pěti stejných hrnečků po kousku uhlí, kousku chleba, penízi, chuchvalci koudele a do posledního pak hřeben. Se zavázenýma očima pak sáhlo po jednom z hrnečků, podle jeho obsahu soudilo se na budoucnost. Uhlí znamenalo smutek, chléb zase všeho hojnost, peníze bohatství, koudel věštila příchod malého světoobčánka ještě před svatbou a hřeben byl známkou, že děvče musí ještě celý dlouhý rok čekat na nějakého nápadníka.
- Některé dívky zase vařily knedlíky. Vypracované těsto se rozdělilo na pět kousků a do čtyř se zabalily papírky s chlapeckými jmény, ten pátý zůstal prázdný. Když se daly knedlíky vařit, tak se čekalo, který z nich první vyplave nahoru. Po rozříznutí si pak dívka buď přečetla jméno chlapce-budoucího ženicha, nebo našla prázdný papírek, který značil, že je svatba v nedohlednu.
- Vysadí-li na svatého Ondřeje dívka do hrnku třešňovou ratolest a rozkvete-li tato do Božího narození, pak se vdá.
- Chtělo-li se děvče dovědět, zda dostane za muže svobodného, nebo snad vdovce, šlo do dřevníku pro dříví. Tam nabralo do náručí naštípaných polen a doneslo je do kuchyně, kde polena spočítala. Vyšel-li počet sudý, značil mládence, lichý pak vdovce.
- Na svatého Ondřeje se nepřede a ani se příze nemotá, aby se vlci nemotali kolem chalupy.
Kouzlení proti požáru:
Z pohanských časů se dochovala všelijaká další kouzla, například na Podluží se dodržovala osobitá prevence požárů. Nejprve bylo zapotřebí nasbírat hned ráno kapičky rosy, jimi pak zadělat kvásek, připravit těsto, z něj na slunci upéct čtyři "pagáčky" a uložit je do čtyř rohů střechy stavení. Oheň se pak hospodářství zaručeně vyhnul.
Většina zvyků a pověr z tohoto večera přešla v různých oblastech dokonce do souboru štědrovečerních pověr a čarování.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, Čeněk Zíbrt
vyobrazení: pohlednice1, autor: Josef Mukařovský (1851, Mohuč – 1921, Klatovy)
