Další z oblíbených věšteb rozhodoval pes. V předvečer sv. Ondřeje, tam, kde je v domě více neprovdaných ženských osob, ulomí si každá kousek ze svého chleba, poznačí si jej a položí poznačené kusy na lopatku, nebo štokrle, které pak nastrčí psovi. Když pes vezme jako první kus chleba, položený např. Marií, tak se Maruška provdá nejdříve.
Tato věštba zapsaná v roce 1762 na Hané, patří k nejznámějším. Tento zápis se dochoval ve formě kritiky pověry, podle církve šlo o rouhání a plýtvání Božím darem. Asi právem, ptotože pro některé lidi býval i kousek chleba vzácností.
- V Sulislavi na Stříbrsku přiváděly dívky do světnice housera se zavázanýma očima a stály kolem něho v kruhu. Ke které se rozběhl, ta se do roka vdala.
- Vdavek chtivé děvčata dokonce přesně o půlnoci v noci svatoondřejské přicházela ke kurníku, kde lehounce zaklepala, při čemž říkala:
Kohoutku, kohoutku, zakokrhej,
muže-li dostanu, vědět mi dej!
Slepičky, vy nechte kokotání,
nekazte, nekazte mi vdávání.
Ozval-li se nejprve kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá, pak-li se ozvala slepice, znamenalo to, že má dívka za rok přijít znovu.
Věštba pomocí vepře domácího:
Na Moravě se dovídalo děvče o své budoucnosti i u prasečího chlívku. Čeledín donesl děvče na zádech ke chlévu, tloukl na dvířka a říkal:
Milá plemenico, povíš nám něco,
přinesl jsem dívku ke tvojemu chlívku,
kolik dáš rachotů, za toli se vdá roků.
Pak s napětím očekávali, kolikrát svině zachrochtá. Jestliže se dala do chrochtání bylo to špatné, nezachrochtala-li vůbec, bylo to taky špatné. Nejlepší pro spokojenost dívky bylo, když zachrochtala jednou až dvakrát.
Věštba pomocí žáby namazané medem:
Ještě v 19. století byl v Čechách rozšířený jeden velice drastický způsob svatoondřejské věštby. V předvečer svátku bylo třeba chytit žábu, namazat ji medem a zaživa zahrabat v lese do mraveniště. Ze zbylých kostiček nešťastné žabky se pak věštila budoucnost i láska.
Kůstka ve tvaru háčku přitahovala svobodné mládence, kůstka tvaru lopatky je odpuzovala. Z toho pramenily další praktiky. Jestliže dívka chtěla získat určitého mládence, měla háčkovitou kostičku dobře rozemlít a přidat do čarovného lektvaru lásky. Pokud se naopak nechtěla provdat za mládence, kterého jí rodiče namlouvali, stačilo lopatkovitou kůstku opět dobře rozemlít nebo podrtit, zapéct do koláče a obdarovat jím nežádoucího nápadníka.
Před obávanou kletbou "zlých očí" neboli před uřknutím prý zaručeně ochránila čelist z ropuchy zašitá do hedvábného pytlíčku, který se jako tajný amulet nosil na srdci. Bylo nutné také pečlivě prozkoumat, co všechno z nebohé žabky v mraveništi zbylo. Mravenci dobře obraná kostřička byla příslibem bohatství, pokud se však mravenci dobře nečinili, znamenalo to příchod nemocí a strádání.
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře - Eva Večerková
kniha: Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
