U nás doma panovalo přísné katolictví, držené hlavně naší nábožnou maminkou, která měla duši, jaksi ještě goticky, stále obrácenou ke světům nadzemským a posmrtným.
Po celý rok v pátek se v naší rodině nejedlo se maso, jen pro otce bylo vařeno, ale v postě ani otec v pátek masa nedostal a v poslední tři dny pašijového týdne byl zachováván plný půst. Nebylo však tak zle; na Veliký pátek byla ryba a na Zelený čtvrtek v zeleném špenátu na stůl přišla žabí stehýnka, která dodával Tonda Husar, u zprávy obce pokládaný za místního pobudu, avšak v očích hlavy obce, (kterou byl v tom čase náš otec), člověk nadmíru užitečný zejména jako lovec raků a dvorní náš dodavatel, když byla doba těchto labužných živočichů. Starosti hospodyně soustřeďovaly se tak nejvíce k obědu sobotnímu, ale to už se nějak nakonec protlouklo, když večer po skončení procesí předložen mohl býti pečený velikonoční beránek.
Otec z osobní záliby každoročně zúčastnil se v kostele „hodinek“, ve středu, čtvrtek a pátek odpoledne před Velikonoci konaných; byl dobrý latinář a rád si lamentace proroka Jeremiáše pozpíval ve sboru, z kůru odpovídajícím kněžím u oltáře.
