O původu sněhu vypravoval si lid v některých krajinách následující: Kdysi prý utekl žid z pekla s peřinou a přišel do nebe. Když přeskočil plot, který se táhne kolem rajské zahrady spatřil ho sv. Petr, chytil jej a roztrhl mu peřinu, ze které začalo chumelit. Jinde zase říkali, když padal sníh, že „mlynáři se perou“ a byla-li chumelenice, že „čerti se žení“.
Prostonárodní hádanka o sněhu říká:
„Kousá, kousá – nemá zubů, lítá – nemá křídel.“
Když padaly sněhové vločky podobající se jemným ledovým krystalkům, šlo prý o panský sníh. Pokud padaly veliké sněhové vločky šlo o sníh selský.
Andílci a sníh:
Padá-li sníh, říká se, že se andílkům roztrhly podušky. Když pak k jaru, již maličko sněhu poletuje, říkávají, že to andělíčkové vymetají zbytky sněhu. Padají-li velké sněhové vločky, vypravuje se, že to jsou od andělíčků sehnané a sražené sněhové hvězdičky dohromady v kupu.
Básníci připodobňovali také sníh ke ztuhlým slzám nebešťanů: „Někdy zas jsou to slzičky blažených nebes tvorů, co ztuhlé mrazem v hvězdičky posypou země koru.“
Zvířata a sníh:
- Bílá husa, nebo bílá labuť se stala symbolem sněhu, lid si sníh představoval v podobě bílého ptáka bez křídel. „Sletěl ptáček bezperák, na náš stromek bezlisták, přišlo na něj bezzubátko, sežralo to bezpeřátko.“
- Bílé peří i jiných ptáků znázorňuje sníh: „Když z hůry bílý sníh padá, to ptáčci na nebesku střásá, bílá pérka svá na širou země stezku.“
- Lid si sníh představoval i jako bílého koně jemuž srst líná a na zemi lítá a padá. „Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.“ Poněvadž sněžívá velmi často v první polovině listopadu kolem památky sv. Martina představoval si lid tohoto světce jako jezdce na brůně (bílém koni), jenž přijíždí k nám se sněhem: „Svatý Martin přijede na bílém koni a zabílí celý svět.“
Lásku ovlivňuje sníh:
Existuje také velmi mnoho pověr o sněhu ovlivňující lásku, jedna z nich varuje, abyste nevyznávali partnerovi poprvé city v den, kdy napadl čerstvý sníh. Pokud to uděláte, vztah nevydrží déle než do tání sněhu. Pokud však padá sníh ve svatební den, věští manželům neobvyklé štěstí.
Sníh se také používal v magii. Spolu s odpovídajícími bylinkami se používal do nápojů lásky a také k rituálům pro stálé štěstí, očistu a přivolání štěstí. Voda získaná z roztátého sněhu, kterou potřete víčka svého milovaného, přináší lásku a věrnost. Nejlepší rituály na lásku, ochranu a očištění se dělají o prvním lednovém úplňku.
Sněhu se dříve připisovaly velké hojivé síly. Pomáhal při bolestech očí, odstraňoval prý pihy a jiné malé drobné vady na kráse. Voda získaná z prvních sněhů posilovala čarodějnou moc bylin. Na veliký pátek hospodáři sbírali sníh v ten den spadlý a vodou z něho žehnali dobytek, když jej poprvé vyháněli na pastvu.
A co nám říká odborná definice sněhu:
Sníh je specifická forma ledu, pevného skupenství vody. Je tvořen ledovými krystalky seskupenými do sněhových vloček. V přírodě vzniká přirozeně za vhodných klimatických podmínek v oblacích, odkud se snáší k zemi. Tento děj se nazývá sněžení. Sníh nahromaděný ve větším množství na dostatečně prochladlém zemském povrchu se nazývá sněhová pokrývka.
zdroj: archiv Antonín ViK a časopis Venkov
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
