Povidla, to byl jeden z typických způsobů zpracování ovoce. Byla především švestková, ale taky borůvková, hrušková, jablková, třešňová, šípková a další. Vyráběla se minimálně od 16. století. Už tehdy, a je to písemně doložené, se v Praze v Ungeltu proclívaly hrnce povidel. Po bitvě na Bílé hoře, kdy šlechta odcházela do zahraničí, odnášela si s sebou i stravovací návyky. A tedy i způsoby zpracování ovoce. Tak recepty na přípravu povidel doputovaly do dalších zemí.
Vaření povidel to bývala velká společenská událost, která někdy trvala i několik dnů. Příbuzní a známí se sešli u toho, kdo vlastnil speciální povidlový kotel s míchadlem. Začínalo se brzy ráno. Nejdřív se navozily nebo nanosily řádně dozrálé švestky, které se případně nechaly i pro zvýšení obsahu cukru přejít prvními mrazíky. Někde se pak před vařením švestky vypeckovaly. Když bylo vyloupaných švestek dostatek, zatopilo se pod kotlem, do kterého se nasypaly. Jinde se zase hodily všechny švestky i s peckami do kotle a po rozvaření se cedily přes síta. Používaly se k tomu březová košťata, protože např. durancie jdou velmi špatně od pecky.
