Je doloženo, že do Čech přišel vánoční stromeček z německých oblastí, kde měl poměrně zakořeněnou tradici, která sahá do 16. století. První písemná zmínka o "novodobě" zdobeném vánočním stromečku pochází z roku 1570 z německých Brém, kde byl vystaven v jednom cechovním domě a byly k němu pozvané děti řemeslnických mistrů. Jedle byla ozdobena sladkostmi, datlemi a papírovými květinami. V alsaském Ammerscheiru měli roku 1561 v městském lesním řádu zakotveno, že každý obyvatel si může o Vánocích v městských lesích uříznout stromek sahající nejvýše do 8 stop (243,48 cm) a doma si ho k poctě Páně ozdobit.
Zvyk se v Evropě šířil na přelomu 18. a 19. století, a to hlavně prostřednictvím měst. Začínal být tak oblíbený, že se s ním nakonec smířila i katolická církev, která nejprve zdobení stromku zakazovala a označovala ho za pohanský zvyk. Porušení zákazu odsuzovala a trestala. V Čechách je vánoční stromek poprvé zaznamenán v roce 1812, v Praze. S rozsvícenými svíčkami se v Čechách vánoční stromeček poprvé představil až roku 1860 v domě univerzitních profesorů, v takzvaném Starém Štokhausu v Celetné ulici v Praze. Podle textu v Pražských novinách z roku 1843 mělo být v té době nakupování vánočních stromků alespoň v Praze poměrně běžnou věcí, která nevyvolávala žádnou mimořádnou pozornost. Asi jen pro upřesnění, nejprve se začal dostávat vánoční stromeček do bohatších rodin, do chudšího prostředí a především na venkov byla jeho cesta přeci jen složitější.
V Pražských novinách nazývali vánoční stromeček "Kristovým strůmkem". Původ byl zřejmě v německém pojmenování Christbaum (Christenbaum). Podle Č. Zíbrta ještě kolem roku 1850 se nepoužíval název „Vánoční stromek“. Vypravovalo se, že nejčastěji se na Štědrý večer stavěl doprostřed stolu „plodný rajský nebo májový stromek.“
