V mnohých krajích bývalo zvykem, že následující den po velikonočním pondělí platilo „babské právo“ a ženy šlehaly své muže, kteří se však nedali. Děvčata říkají: „Dnes je naše!" Ale hoši odpovídají: „Dnes je toho, kdo obdrží!" A tak se šlehají navzájem, aby „neoprašivěli". — Šleháním čerstvými, mladými pruty mělo bezpochyby naznačit vzájemné osvěžení a omlazení. Polévání nebo postřikování vodou nebo voňavkami prý se děje na památku, že v Jerusalemě po vzkříšení Páně polévali židé shromážděné křesťany, aby se rozešli.
Vzájemně se také mladí kárali a navzájem si připomínali, aby od Božího hodu velikonočního do Provodní neděle (první, Bílá po velikonocích) šli ke zpovědi a přijímání a podle církevního řádu tři dny před tím a až sedm dní potom, aby se zdrželi hřešení.
