V mnoha jazycích je název měsíce odvozen od latinského Februarius, což bylo pojmenování podle očistných svátků februa. Ve starověkém římském náboženství se tyto svátky konaly 15. února. Podle dochovaných záznamů z 16. století se únoru říkalo též „dřevěný měsíc“. Právě v čase únorové ubývající Luny káceli Slované stromy. Dřevo mělo lepší kvalitu a bylo mnohem odolnější proti různým vnějším i jiným vlivům. U nás se již od dob národního obrození význam slova únor vykládá tak, že jde o měsíc, v němž dochází k oblevě, lámou se ledy a noří se do vody. Jiné vysvětlení je, že při únorové oblevě taje sníh a led a země se začíná nořit ve vodu a bláto. Každopádně ale oba výklady mluví o tání a oblevě.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
