Čtvrtá postní neděle byla pro Chody velmi významná, končily přástky a začínala práce na poli, a to Chodové museli nějak oslavit. Této neděli také říkali: „chudá hůrka" nebo „spouštědlo" a konaly se „rozpřásky" (rozpřástky = rozpouštění přástek).
Všechen nespředený len nejprve vynesly hospodyně do sucha na punebí (půda pod střechou), za ním se tam stěhovaly přeslice, kužele, vřetena a kolovraty. Napředené podvazky pěkně vyvařené, na kopy srovnané odnesly tkalcům.
Na ukončení přástev pak byla uspořádaná zábava zvaná „spouštědlo“. Děvčata naposledy pohostila chlapce pálencem (chodské pojmenování pro pučálku) - hrachem namočeným ve vodě a praženým na omastku na pekáči nebo v troubě, sypaném pro chlapce pepřem, pro dívky cukrem. Vedle pálence se podávaly i rohlíky a kořalka, chlapci se postarali o pivo a opravdu se často „spouštěli" (myšleno dívka s chlapcem). Pálenec se na „chudou hůrku" podával ve všech domácnostech a v hospodách, dokonce ho dostávali jako pohoštění i hosté. Selky nosily koukolové šerky a bílé fěrtuchy a pašijový týden se valem blížil. Všichni věřili, že by je stihl nějaký strašný trest, buď nemoc, pád dobytka, neúroda, krupobití nebo oheň, pokud by radostí překypěli. Když už se zdálo, že se už neovládnou, že podlehnou, že se dají strhnout bujnou náladou, vždycky se našel někdo, který se včas vzpamatoval a okřikl ostatní:
„Chlapci, pamatujte se! Nemáme masopust, ale půst.
Dnes je chudá hůrka, musí nám stačit bez masa chlebová kůrka."
Od „spouštědla“ až do sv. Martina (11.11.) platil přísný zákaz příst a celý půst se nechodilo na hyjty (společné besední schůzky).
Na závěr jeden autentický zápis:
„Jeren zbytek z toho domácího slavení je tuto, že se připravuje pálenec a podává se v hojnosti všem, hdo ten den přídou do domu. V hospodách dokonce kladou před hosty po talíři na každyj stůl,“ uvádí Hruškův spis Děreček včalařem z roku 1927.
zdroj: archiv Antonín ViK, knihy Čeňka Zíbrta a chodsko.cz
vyobrazení: obraz: Adolf Liebscher (1857, Praha – 1919, Potštejn), Přástky 1894
