Svatým Martinem začínala pro naše předky zima. Skončily polní práce a lidé většinu času trávili ve vyhřáté světnici a dlouhé zimní večery trávili při společných návštěvách, na Chodsku zvaných hyjty, ale také přástky. Konaly se každý rok v jiném stavení. Ve vesnici bývaly dvoje i troje, podle velikosti a stáří návštěvníků. Hlavní činností těchto schůzek bylo předení lnu, ale v průběhu 19. století předení doprovodily i jiné práce-paličkování krajek, vyšívání, pletení, háčkování, draní peří. Název přástky se pro večerní schůzky však udržel i nadále, na Chodsku se dosud říká „Přijte hyjtu".
Ženy a dívky se scházely s kolovratem v ruce ve vybraném stavení, kde rozestavěly kolovraty do kruhu kolem světla a předly len. Ke kolovratu patřila přeslice a oba nástroje přinesly zvýhodnění oproti kuželu. Ženám šla práce rychleji a kvalitněji od ruky. Spousta času se věnovalo k předení nitě na plátno pro nevěsty.
Tam, kde chovali ovce, předly ženy i vlnu, a to na horizontálním „ležatém" kolovratu. Starší ženy, dříve, než začaly příst, si nalily vodu do tzv. močáku-skleněné nádoby, kterou přivázaly na přeslici. Zdobené přeslice předávali chlapci dívkám jako dar z lásky. Len se na přeslici v době adventu obvazoval modrou vlněnou haraskou (stuhou) a v době masopustu červenou nebo pestrou. Také děti měly zábavu-kromě poslouchání pohádek, pověstí a písní obdivovaly např. i „vohnivý kolo". To vytvořily tak, že daly přástevnici, často nepozorovaně, žhavý uhlík do roztočeného kola kolovratu. Přástek se zúčastnili i muži a mladí chlapci. Na Chodsku dokonce někteří muži z nejstarší generace i předli, nejčastěji na vřetenu s přeslenem (vřetánku), a pletli punčochy z ovčí vlny. Po skončení předení doprovodili chlapci děvčata k domovu. Pak se hoši zase sešli a společným zpěvem po návsi dávaly děvčatům dobrou noc.
Nejveselejší bývaly přástky v době masopustu-často se odložily vřetena a přeslice do kouta a tance i zpěvu pak byla plná světnice. Obecně se předlo od posvícení do Popeleční středy, kromě dnů a svátků, kdy to lidová víra zakazovala. Příst se nesmělo většinou v období od 23. prosince do 6. ledna, přísný zákaz platil na ostatky (poslední dny masopustu). Stejně tak byl pro přástevnice svátečním dnem čtvrtek, kdy se uctívala starodávná bytost rodinného krbu-skřítek. V sobotu se na hyjty nechodilo, protože platilo: „V sobotu hyjťák na lajci (lavici) je tak milyj jako v zimě díra v rukajci (rukavici)" anebo
„Sobotního hyjťáka radno posadit před prázdnou misku,
na pytlík písku nebo na hrách, haby brzo vodtáh!".
Na Chodsku si ženy a dívky do přástek oblékaly specifický kroj, tzv. přástkový. Přástky se na Chodsku udržely až do 40. let 20. století.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Článek je převzatý z webu věnovaný dění v okolí Domažlic: chodsko.net
vyobrazení: pohlednice, autor: neznámý
