Tučný čtvrtek, masopustní veselí začíná „tučňákem“

Některé zdroje uvádí, že právě Tučným čtvrtkem neboli „tučňákem“ začíná Masopust. Tento den byl již od rána prosycen sváteční náladou. Nepracovalo se, všude bylo vysmýčeno a vydrhnuto, z kuchyně syčelo sádlo za smažení koblih, šišek, věnečků, ptáčků a panáků. Páchla směs mastnoty, kmínu a zelí. Naopak vůně vepřové pečeně na sebe upozorňovala. K obědu bylo doneseno pivo, protože polední hod byl opravdu velmi tučný. Odpoledne se tu a tam ve statku sešly hospodyně, sousedky na klep a hospodáři si zase zašli popovídat do hospody, ale jen do soumraku. S ním se vrátili, aby čekali návštěvu „páně Pronobusovu“ a po ní již zůstávali doma. Masopustní předehra měla naladit, ne přesytit na další veselí ostatkové.

První maškary se o Tučném čtvrtku ojediněle trousily již od božího rána. V "tlupě" se, ale chodilo až večer. V čele šel vážným krokem „Pan Pronobus“ (viz obrázek), vystrojený nad ostatní své komonstvo skvěleji a hospodáři přál takovými slovy:

Já, pan Pronobus,
vinčuju vám šťastný a veselý masopust,
abyste šišky, báby smažili
a mně taky něco darovali.
Ať je šiška nebo bába,
to má huba všecko ráda.

Jakmile dozněla píseň, chopili se maškary některé z domácích žen či dívek a pořádně ji provedli v tanci po světnici. Za odměnu pak koledníci dostali bohatou výslužku: smažené šišky, voňavé koblížky, a někdy dokonce i kus pečeného masa nebo stříbrný desetník na přilepšenou.

Účelem obchůzky s "panem Pronobusem" v jehož jméně lze snadno rozpoznat zkomoleninu latinského ora pro nobis (oroduj za nás) bylo získat dary na výstroj pro masopustní mumraj v posledních třech dnech svátku. Pan Pronobus se tak vlastně svým jménem bezelstně přiznává k osobní zištnosti. Pro děti byl Tučný čtvrtek dnem plným dobrodružství. Nikdo si jich nevšímal, jako by jich ani nebylo. Zvědavost je táhla ven už od rána, aby vyhlížely první maškary, a teprve v poledne je zvon upozornil, že mají hlad. Také odpoledne uteklo až běda rychle, zvláště když napadl sníh. To se pak hned vršily hromady koulí a žádná maškara neprošla, aniž by byla bombardována a donucena k neslavnému útěku.

Dvě pověry na závěr:

Jedna kobliha se usušila, rozemlela na prášek a ten se přidával do krmení nemocným zvířatům. Víra v kouzelnou moc Tučného čtvrtka bývala velmi silná. Také se povídalo, že čím více toho na Tučný čtvrtek lidé snědli, tím víc se po celý rok měli těšit pevnému zdraví. Jednoduše řečeno, komu se ve čtvrtek večer na ústech neleskl omastek, měl počítat s tím, že ho během roku stihne nějaká nemoc.